Potřetí v řadě připravily volejbalistky Univerzity Palackého Olomouc svým příznivcům bronzové oslavy. Po třetím místě z předloňska i loňského roku si vysokoškolačky pověsily na krk bronzové extraligové medaile i po sezoně 2013/2014, přestože tentokrát v nervydrásající semifinálové sérii s Olympem sahaly i po cennějším kovu. „V každé ligové soutěži zakončené play-off je medailový zisk úspěchem,“ zahájil své hodnocení nedávno skončené sezony předseda oddílu volejbalistek SK UP Olomouc Jiří Zemánek.

V letošních vyřazovacích bojích jste obhájili loňský bronz. Bude tedy i vaše hodnocení obou sezon stejné?
To určitě ne, oba ty soutěžní ročníky se z pohledu našeho klubu hodně lišily. Zatímco vloni byl zisk třetí extraligové příčky po známých událostech kolem úmrtí Aleny Honkové a také dalších, hlavně zdravotních potížích obrovským úspěchem, letos jsme chtěli dosažené pozice nejméně obhájit, pokud možno však vylepšit. Nakonec jsme byli jen těsně od nepopulárního čtvrtého místa, když jsme Brnu utekli ve druhém utkání série o bronz ze dvou mečbolů. Vloni na podzim jsem si říkal, že bychom tentokrát rádi bojovali s Prostějovem o titul, a v prvních okamžicích po vybojování třetí pozice jsem to bral jen jakousi náplast, ale jak plyne čas od poslední strhující bitvy s Brnem, tím víc to začínám přehodnocovat. Každá medaile v soutěžích završených play-off je totiž úspěch.

Jak tedy budete na sezonu 2013/2014 s odstupem času vzpomínat?
Chtělo by se říct: sezona skončila, zapomeňte. Takhle to ale nelze praktikovat, my teď musíme i tu poslední sezonu vyhodnotit a poučit se z ní. Na jejím začátku jsem tak trochu plánoval boj o zlato, naštěstí pro sport a sportovní fanoušky ale plány občas nevycházejí, jinak by vlastně nebylo o co hrát a nač se dívat. Nakonec dva těsně prohrané pětisetové zápasy v semifinále s Olympem rozhodly o tom, že budeme hrát o bronz, a dva těsně vyhrané pětisetové zápasy s velmi posíleným Brnem zase o tom, že ten bronz získáme. Naše hráčky prožily chvíle štěstí a Brňankám i jejich realizačnímu týmu zbyly jen oči pro pláč. Tomu se říká kouzlo sportu a věřím, že těch tisíc diváků v hale při rozhodujícím boji o bronz se v tu chvíli cítilo tak, jako bychom právě získali mistrovský titul.

Kromě extraligy a také domácího poháru jste se v uplynulé sezoně představili i v evropské pohárové soutěži CEV Cupu. Po postupu přes rakouský Linec jste ztroskotali na velkoklubu z ázerbájdžánského Baku. Jak hodnotíte toto vaše vystoupení na evropské scéně?
Mimo jiné právě kvůli naší opětovné účasti v pohárové Evropě jsme před sezonou zvolili cestu velkých investic do zkušených hráček. Tím jsme dosáhli toho, že jsme měli papírově opravdu silný tým se zdvojením na všech postech, což sice v domácí soutěži stačilo „pouze“ na obhajobu ligového bronzu, na druhou stranu je ale potřeba přiznat, že hrát evropské poháry a chtít v nich dosáhnout na výraznější úspěch si takový přístup opravdu vyžaduje. Kdo si vzpomene na dvojzápas s AzerRailem Baku, což je opravdu špičkový klub světové úrovně, ví, že jsme od překvapení nebyli daleko. Bohužel v listopadu a prosinci, tedy v době, kdy jsme s tímto ázerbájdžánským giga soupeřem vybojovali vcelku vyrovnané bitvy, naše sportovní forma kulminovala a hráli jsme náš nejlepší volejbal. Jestli se pak na poklesu naší formy projevily zdravotní problémy klíčových hráček, to pro nás není omluvou. Na českou ligu by i tak náš kádr měl stačit, takže si musíme položit otázku, jestli jsme nemohli něco udělat jinak. Nicméně pokud chceme mířit k vyšším sportovním cílům, tak se s Evropou měřit musíme. Proto se do pohárů opět hlásíme, i když by se nám asi žilo lépe, kdybychom se zavřeli v Česku, jako to dělá třeba Olymp, který ten milion ročně navíc nedá a evropské poháry zásadně nehraje. Nicméně fanoušek si lahůdky, jako jsou právě zápasy s týmy úrovně Baku, zaslouží. V české lize navíc i ten nejlepší kádr usne, jako se to letos přihodilo nám, ale také třeba Prostějovu.

Už se rýsují první změny ve vašem kádru a také cíle pro příští, i když zatím ještě vzdálenou sezonu?
Víme, že některé hráčky odejdou. Konkrétně Helena Kojdová, která studuje v Ostravě, nebude právě ze studijních důvodů dál hrát v Olomouci. Celkem u nás skončí tři až čtyři hráčky, další jména zatím nebudu konkretizovat. S některými z nich už nehodláme prodloužit smlouvy. Přesto tu stále zůstane zkušený kádr, který chceme doplnit talenty z vlastní líhně, spíše však mladými perspektivními děvčaty odjinud. Mám-li být více konkrétní, hledáme především talentovanou blokařku a kvalitní perspektivní druhou nahravačku k Veronice Tinklové. Co se cílů týká, uvidíme samozřejmě, jak se budoucí kádr vykrystalizuje. Přesto bychom neradi ustupovali ze stávajících pozic. Pouze nebude možná až tak důležité, z jaké pozice budeme vstupovat do nakonec stejně rozhodujícího play-off.