Jak čas běží, i v Olomouci se obohacujeme stále častěji různými peticemi pro něco, nebo proti něčemu. Je svatým právem každého občana vyjádřit svůj názor. Co s takto vyjádřeným názorem je věc druhá. Pro začátek by stačilo před deklarováním každého vyhraněného postoje o něco déle zvažovat, jak se věci mají. Skoro nic na světě, kromě dalmatinů a televizoru Orava, není černobílé.

Před pás měsíci se kácelo kolem koryta řeky Moravy. Dost se kácelo, protože tam bylo dost stromů a dost křovin. Kdo má srdce, nevidí rád, jak k zemi padají vzrostlí zelení velikáni. Zeleň je hezčí než holé koryto řeky, koruny stromů čistí vzduch, dovolují hnízdit ptákům a zlepšují estetický vjem každého z nás. No jo, ale až zase přijde voda, a ona přijde, pak bude průšvih, estetično, neestetično.

Stromy a křoví na březích řeky jsou dobrým základem pro problém. Vzpříčí se plovoucí kmen, zachytnou se další větve a kdeco, co velká voda nese s sebou, korytu se zmenšuje kapacita a voda přetéká ven o hodně dřív, než by musela. A odborníci na ochranu před kalamitami hovoří jasně – s povodněmi si užijeme rozhodně víc než v minulosti! Nepůjde jen o klasické jarní tání sněhu. Mění se klima a mění se charakter srážek. Daleko častěji než v minulých desetiletích budeme svědky silných přívalových dešťů a dalších jevů, které dokáží zvednout hladinu řeky nečekaně a razantně. A co bude pak? Proč jste nic neudělali? Proč tam stály stromy? Jak to, že to koryto dávno někdo nevyčistil?

A jiný příběh. Jedno opoziční stavovské uskupení před pár dny prohlásilo, že vodácký kanál u Šantovy ulice by přerušil souvislý pás zeleně podél Mlýnského potoka, který se výtečně hodí pro rekreaci, cyklistiku, procházky, a tak dále. A dovolává se i hlasů obyvatel činžáků v této ulici, kteří rovněž vodácký kanál odmítají. Jenže titíž obyvatelé už léta urputně brání tomu, aby se za jejich zahrádkami zvýšila hráz proti velké vodě, protože by pak po koruně hráze mohli chodit chodci a nedejbože jezdit cyklisté. A to by bylo špatné, rušilo by to klid místních usedlíků. Takže sečteno a podtrženo, onen idylický souvislý pás zeleně podél vody existuje leda při pohledu z ptačí perspektivy. Pro cyklistu neexistuje, poněvadž názor místních zní, že by je rušil ze zaslouženého klidu a dělal binec.

Tak takhle nějak je to s těmi názory a míněním občanů. Občas unáhlené, občas nepromyšlené, a dost často zcela přirozeně sobecké, hájící blízkou košili a ne vzdálený kabát. Protože taková je naše přirozenost.