Pomáhat a chránit hlásá honosné heslo českých policistů. Zapomínají však dodat, že je budou naplňovat pouze do momentu, než jim to začne přidělávat z jejich pohledu zbytečnou práci. O čem je řeč? O zrušení policejních schránek důvěry, které se staly nejen zdrojem podnětů, ale také útočištěm poctivých nálezců.

Byl to jeden z těch dobrých nápadů, které nic nestojí a přitom mohou pomoci. Schránka důvěry měla za úkol rozšířit komunikaci mezi policií a občany. Pár stovek za nákup plechových skříněk se tak mohlo policistům vrátit v podobě důvěry občanů. Občané zase mohli být spokojení, že jejich důvěra bude anonymní a nebudou se muset zaplétat do osidel policejních sítí. Policejní schránky nebyly jen na rohu ulice a nekvetly modře, ovšem slovy z básně Jiřího Wolokera, lidé si jich vážili velice. Dokonce natolik, že jim kromě psaníček svěřovali i nalezené důležité dokumenty. A to byl ten problém, proč mizí.

Možná se vám to také stalo. Jdete po ulici, čekáte ve frontě na úřadu, sednete si na lavečku v parku a ejhle, vidíte ztracenou tašku s doklady nebo obálku s dokumenty. S potěšením si přiznejme, že i v dnešní době, kdy je normální krást miliony ze státní kasy nebo si nechávat na stole volně odložená chilská protokolární pera, se mezi námi najdou lidé, ve kterých se vzbouří poctivost a dokumenty hodlají vrátit. Přiznejme si zároveň, že komunikace s úřady a státními orgány se občas změní v děsivý sen. Logická úvaha takovýchto poctivců pak nabrala jasné obrysy, když s nalezenými dokumenty zamířili právě k policejním schránkám důvěry.
Prosté vhození dokumentů do schránky znamenalo čisté svědomí nálezce a následnou radost nešťastlivce, který o ně přišel.

Ale ouha, policistům před časem zákon odlehčil a odebral jim povinnost zaobírat se nalezenými dokumenty a řešením, co s nimi. Poctivý nálezci tuto zásadní informaci ovšem nevěděli a začali policistům, konkrétně zaměstnancům Preventivně informačního oddělení, jež mají komunikaci s veřejností na starosti, přidělávat práci. Oficiální vysvětlení zrušení schránek důvěry zní: "Policie ČR už nemá ve své gesci vydávání a evidování osobních a jiných dokladů, proto jí předávání nalezených věcí přes schránky důvěry způsobuje značné obtíže. Všechny tyto doklady musí policisté preventivně informačního oddělení řádně administrativně zaevidovat a následně posílat na příslušné instituce." A posuďte sami, policejní pracovníci byli skrze schránky jen za loňský rok zavaleni lavinou pětapadesáti dokumentů, které museli zaevidovat. A na takovéto papírování nejsou přece policejní orgány zvyklé.

Přiznejme policejním úředníkům, že po formální stránce tuto práci skutečně nemusí vykonávat. Jestliže však stačí dokumenty zaevidovat a předat dál, přiznejme si zároveň, že i toto je ta součást jejich práce, kdy by mohla jedna ze složek policie prokázat, jak umí nejen chránit, ale i pomáhat. Razantním postupem, kdy zruší projekt schránek důvěry, dávají policejní úředníci najevo postoj, že občané a jejich názory jim nestojí za trochu té práce navíc. A je to škoda, protože v očích veřejnosti takto shazují i práci velké řady policistů, kteří se heslo pomáhat a chránit snaží naplnit i nad míru svých pracovních povinností.