Jsou sami uprostřed cizí země, nerozumí řeči, chybí jim prostředky. Přesto by u nás chtěli začít nový život. Ukrajinci, Čečenci, Mongolové, Vietnamci... Uprchli z vlasti a většinou se tam netouží vrátit. Jejich sen o ráji v srdci Evropy ale už splaskl a prostředí je nepřátelské. V Olomouci už rok funguje pobočka Centra na podporu integrace cizinců. Naučí je tu základům češtiny, pomohou i v jednání s úřady. V současné době má více než pět stovek klientů.

Obraťte se na správnou stranu

Česká republika je mezi cizinci vyhledávaným cílem. Směřují sem tisíce lidí, kteří se do schengenského prostoru dostanou často nepříliš legální cestou. A překupníkům nezřídkakdy zaplatí celé své úspory. Doma nechávají rodiny, které spoléhají, že jim příbuzný z bohaté Evropy začne brzy posílat peníze. Střet s realitou je ale krutý. "První překážkou je řeč, s tím souvisí i naprostá neznalost místních pravidel. Dezorientovaný cizinec snadno uvěří nějakým podvodníkům," vysvětluje vedoucí olomouckého Centra na podporu integrace cizinců Jan Mochťák. V komunitě cizinců podle něj často funguje takzvaný klientský systém. "Jeden člen komunity – může to však být i Čech - radí a pomáhá ostatním za úplatu, vyřizuje za ně jednání s úřady a slouží členům komunity i jako banka. Rozšířené je to zejména mezi Vietnamci či Ukrajinci a dost často se to pohybuje za hranicí zákona," říká Mochťák.
Cílem integračního centra je pomoci cizincům legálně se zařadit do běžného života. "Nabízíme jim pomocnou ruku. Můžeme jim zprostředkovat tlumočníka, poradíme jim v jednání s úřady, pro zájemce nabízíme i kurzy českého jazyka. Poskytujeme i bezplatné právní poradenství," přiblížila pracovnice centra Kateřina Výmolová. Podle ní mohou v jeho prostorách klienti využívat také počítače s internetem či knihovnu. "Pořádáme i kurz základní počítačové gramotnosti. Je to o velký zájem," řekla Výmolová. Kurzy češtiny navíc nyní centrum nepořádá jen v Olomouci, ale také v Přerově, Prostějově, Šumperku, Zábřehu a připravují se i kurzy do Hranic a Jeseníka. "Zájem o ně mají hlavně cizinci z neslovanských zemí. Přece jen, Ukrajinci se tu jakžtakž domluví, ale pro Vietnamce či Mongoly je český jazyk naprosto neznámý," doplnila Výmolová.

Co člověk, to pohnutý příběh

Cizinci žijí v Česku často v nuzných podmínkách. Jako příklad Jan Mochťák uvádí vietnamské zaměstnance jedné továrny na Šumpersku. "Většina zaměstnanců v podstatě ani nezná obsah smlouvy, kterou se zaměstnavatelem podepsali. Prostě jí nerozumí a maximálně tak důvěřují zaměstnavateli, že jim bude vyplácet smluvené. Pracovní den má pro ně mnohdy větší délku než 12 hodin, navíc musí využívat služeb podnikové ubytovny, kdyby se chtěli přestěhovat jinam, o práci přijdou. Žijí tam ovšem v naprosto otřesných podmínkách, v jedné malé místnosti na ploše sotva deset čtverečních metrů bydlí až osm lidí," vypráví Jan Mochťák. On a jeho kolegové však mají jen málo možností, jak v podobných případech zasáhnout. "Pošleme tam hygienu, policii, ale všechno se prošetří a zjistí se, že je to právně v pořádku. Navíc ti lidé často se opravdu bojí, že přijdou o práci a než aby to riskovali, raději tiše trpí. Chceme jim alespoň poskytnout informace, kam se mohou obrátit." Pokud se cizinci rozhodnou ke změně, jsou v integračním centru připraveni je přijmout, vyslechnout a pomoci najít řešení. Nebývá to však snadné. "Například Ukrajinci jsou u nás vnímáni jako levná pracovní síla na stavby. Je však mezi nimi celá řada vzdělaných lidí, kteří jen těžko hledají jiné uplatnění," vysvětluje Jan Mochťák a uvádí další příklad. "Měli jsme tu staršího pána z Ukrajiny. Měl vysokou školu, byl inženýr. Zpátky na Ukrajinu nechtěl a odmítal tady vzít pro něj 'podřadnou práci' na stavbě, jenže se pro něj nic jiného sehnat nepodařilo. Nakonec se z něj stal bezdomovec." Za krátkou dobu fungování integračního centra vyslechli jeho pracovníci celou řadu pohnutých lidských osudů a mnohdy se stali jejich součástí. Jedním z nejtragičtějších je i příběh paní Oxany. Pocházela také z Ukrajiny, kde měla těžké konflikty s příbuznými. Za velmi dramatických okolností se jí podařilo ze země prchnout. V České republice pobývala legálně. Zjistila však, že je těhotná. Bohužel neměla peníze na zaplacení vysokého zdravotního pojištění pro sebe a malé dítě, které mělo přijít na svět. Rozhodla se tak požádat o status uprchlíka, aby mohla dosáhnout na zdravotní péči ze státního systému pojištění. Úřady však rozhodly zamítavě. Paní Oxana to očekávala, na českém území však chtěla zůstat a tak požádala soud o prokázání otcovství. Podle její výpovědi měl být otcem Čech. Pokud by se to potvrdilo, narozené dítě by získalo českou národnost a matka by tu s ním mohla zůstat. Paní Oxana, zcela bez peněz, získala útočiště v azylovém domě. Tam jí pomáhala celá řada lidí. Testy DNA však vzaly jedinou naději, ukázalo se, že otcem není udávaný Čech a předchozí rozhodnutí úřadů tedy platí a ona musí opustit území České republiky. Nepomohlo odvolávání ani přímluvy. Paní Oxana se rozhodla pro život v ilegalitě. "Krátce po porodu zmizela i s dítětem a nyní už několik let brázdí 'schengenský prostor'. Nemáme o ní žádné zprávy," uzavírá příběh Jan Mochťák. Podobných lidských osudů je podle něj spousta. "V tomto případě se už nedalo nic dělat, ale naštěstí máme hodně klientů, kterým se začlenění do společnosti daří," vysvětluje.

Poznejme se

Centrum se nyní chce zaměřit i na osvětu. "Když Češi cizince lépe poznají a budou jim rozumět, nemají pak důvod se jich obávat. A těch šťastných příběhů potom může být více," domnívá se Jan Mochťák. Integrační centrum proto pořádá různé akce pro veřejnost. "Teď máme několik akcí pro děti. Pozveme je třeba do knihovny, kde jim náš ukrajinský klient čte pohádky ve svém rodném jazyce a následně je dětem čteme česky. Je to pro ně zajímavé," přiblížila Kateřina Výmolová. Osvěta se ale nezaměřuje pouze na děti. "Pořádáme i semináře s problematikou začleňování cizinců do naší společnosti, měli jsme tu i den otevřených dveří," doplnila Výmolová.
Olomoucká pobočka Centra na podporu a integrace cizinců se nachází na třídě Kosmonautů 6 v budově bývalé Sigmie. Kromě Olomouce sídlí ještě v sedmi krajích. Klientům a zájemcům o jeho činnost slouží i webové stránky.