Výstavu Domove, sladký domove nabízí svým návštěvníkům v měsíci listopadu olomoucká Galerie Caesar. Expozice představuje poslední tři roky tvorby malíře, sochaře a výtvarníka Otto Bébara, který s citem zpracovává regionální inspiraci a materiál. Bébarovy obrazy a objekty budou galerii obývat do 27. listopadu.

Otto Bébar žije a tvoří v domku zasazeném uprostřed přírodních scenérií v Horce nad Moravou a z okolí, které ho bezprostředně obklopuje, a z materiálů, na které dennodenně naráží a nachází, se pod jeho rukama rodí svébytný výtvarný svět realizující se v malbě, sochařství a instalaci objektů. Můžeme se setkat i s jeho architektonickými díly, například žulovou fontánou na náměstí v Hranicích.
Bébar si všímá obyčejných, užitkových věcí, s nimiž pravidelně nakládáme, ale jejichž krásy si nevšímáme, znovu zpracovává už použité materiály nebo nalezené přírodniny, pohozené prefabrikáty nebo procesy přírody. Vychází z přesvědčení, že každý předmět, ať už vyrobený člověkem nebo zrozený přírodou, v sobě nese příběh, prostřednictvím něhož se oduševňuje a krásní. Proto ze začátku kariéry maloval židle, nářadí nebo kuchyňské náčiní. V Bébarově podání se nejedná o komponovaná zátiší s konvičkou a pomerančem, oslavuje nalezený předmět sám o sobě a jeho význam a funkci, který naplňuje. Za oblýskaným smaltovaným hrncem cítí víkendové návštěvy u babičky a popíjení bílé kávy k bábovce, za pozoruhodně tvarovaným kamenem si představuje, v jakém potoku ležel, jaká voda ho obrušovala, kdo s ním házel žabky, stavěl hráze, jaký sníh ho zapadal a jaké slunce osušilo.
Díky hluboce citovému přístupu jsou Bébarova díla příjemně povědomá, nenapodobují přírodu a civilizaci v tom, jak vypadají, ale evokují je v tom, jaké pocity v nás zanechávají. Účinku umělec dosahuje skrze kombinování materiálů, dřeva a kovové špony, maluje hustou temperou na dřevovláknitou desku neboli sololit, používá měkké, pastelové tóny, které se přiléhavě hodí k probíhajícímu podzimu, protože odrážejí jeho barevnou paletu. Abstrakce, s níž Bébar zachází, nemá ostré a geometrické hrany, není symetricky rozvržená po obraze a nevyzařuje z ní chlad precizního provedení. V případě obrazů vytváří kombinace vláknitého povrchu sololitu a pastózní tempery a pryskyřicového akrylu měkkou texturu povrchu, bez ostrých, dráždivých tónů. Například namísto bílého podkladu se objevuje béžový nebo zašedlý, v červené se ozývá zjemňující oranžová, hnědá má teplý žlutavý podtón.
Stejně zajímavé jsou i instalované objekty, seskupení dřevěných monolitů ze světlého jasanového dřeva, v nichž Bébar snoubí respekt k materiálu, částečně kopíruje procesy, jakými by dřevo opracovala příroda (letokruhy, vyhlodání červotočem, okusování zvěří), částečně uplatňuje vlastní fantazii a zvýrazňuje asociace, které v něm nalezená přírodnina nebo prefabrikát vyvolávají. S prefabrikátů se na výstavě objevují kovové pásy, zatáčené do oblin a vykružující nekonečné elipsy. K nejpůvabnějším patří opotřebovaně červený chumel Kruhový sjezd, který upomíná na lyžařskou stopu, zanechanou na sjezdovce po celodenním ježdění. Objekt se rozbíhá v páscích od stěny a střetává se propleten v prostoru galerie. Do podzimního zátiší se tak vloudily tóny nadcházející zimy, motivem i ostřejší barevností.
Zvláště pro obyvatele olomouckého kraje je Bébarova výstava příjemným zážitkem, protože všechno zachycené sami důvěrně znají a Bébarovo nepředmětné zpodobení vzpomínek, dojmů, pocitů a asociací, svede připomenout právě ten váš strom za domem a poslední prázdninovou návštěvu u zrovna vašich prarodičů.
Galerie má otevřeno od pondělí do pátku od 9 do 17 (s polední třičtvrtěhodinovou přestávkou na oběd) a v sobotu od 9 do 13 hodin.