Skoro úplně vymyšlený film. Tak se jmenuje snímek na motivy díla spisovatele Charlese Bukowského, který se v září natáčel mimo jiné i v Olomouci. V hlavní roli se v něm představí Petr Kubes, kterého olomoucké publikum zná dobře z Moravského divadla, kde je v angažmá už devátou sezonu.

Je krátce po deváté večer a Blažejské náměstí obsadili filmaři. Chystají tu krátkou scénu, v níž ústřední dvojice za prudkého lijáku nastupuje do taxíku. Ani ne minutová scéna se chystá několik hodin a na rozhovor s dobře naladěným Petrem Kubesem se čas najde...

Natáčíte film podle Charlese Bukowského. Také jste měl období, kdy jste hltal jeho knížky?
Jasně. Jako student DAMU jsem ho hodně četl. Myslím, že první knížku tehdy přinesla Kristýna Frejová. Jen k té básni, podle které teď točíme film, jsem se zatím ještě nedostal. To budu muset dohnat.

Není to ale vaše zdaleka první filmová role...
Měl jsem v tomhle velký štěstí. I když člověk nefilmuje denně, tak jsem celkem zažil velké osobnosti. První roli jsem měl v Nejasné zprávě o konci světa Juraje Jakubiska. Točilo se to v Nízkých Tatrách, kde jsem tehdy strávil pětatřicet natáčecích dnů. To byla úžasná zkušenost. Točili jsme taky hodně nezávislých studentských filmů, což mě hrozně baví, protože ti lidi to dělají s úžasnou vervou. Hezkou roli jsem měl s paní Ivou Janžurovou. Chodil jsem do školy s její dcerou Sabinou Remundovou, ta napsala mamince scénář a nakonec si to sama i natočila. Tam jsem hrál takového skoro syna paní Janžurové. To jsem si opravdu užíval, ona mi hrozně moc herecky pomohla.

Jak jste se vůbec dostal k snímku podle Bukowského?
Trochu náhodou. Režisérka Tereza Kovářová hledala představitele hlavní role a někdo doporučil mě. Tak přijela na představení a padli jsme si do noty.

Když si ale představím Bukowského, respektive jeho alter ego Henry Chinaskiho, obtloustlého uhrovatého, a vidím vás, tak ta podoba tam moc není...
Pozor. To si lidi hodně myslí, ale tahle role, to není Bukowski. Ten napsal báseň, na jejíž motivy je vystavěn tenhle příběh. Hraju spisovatele, který má platonický vysněný vztah s dívkou, kterou na malou chvíli zahlídne a pak dostává její dopisy. Je to hodně poetický příběh.

Takže jste se v rámci přípravy nemusel ničit alkoholem, abyste dostal strhanější vzhled?
(smích) Ne, to určitě ne. I když je to hodně proložený tím, že hlavní představitelka žije život plnej dobrodružství, lítá v tom. A tuhle atmosféru dělají třeba večírky, kterých je ve filmu dost. Ale jak říkám, je to dost něžný vyprávění o hledání, o smyslu tvorby, o tom, co může být vztah a do jaké míry je krásný žít jen ideu, nebo naopak reálnej život. Je to aktuální, vždyť dneska jsou lidi úplně zahlcení informacema, všechno je možný, ale cítíme se ztracení, nakonec prahneme jenom po těch základních vztahovejch věcech...