Reklama

Pondělí 17. února 2020, svátek má Miloslava, venku je 10.3 °C

Petr John Uličný slaví sedmdesátku

Sport

11.2.2020

Petr Pelíšek

Pro SK Sigma Olomouc získal první velkou trofej v klubové historii. Ve středu 2. května 2012 se trenér Petr John Uličný zapsal nesmazatelně do dějin olomouckého fotbalu, právě pod jeho vedením se Sigma stala klubem, který dokázal něco vyhrát. Sigmu přivedl k vítězství v Českém poháru. V Plzni, kde Uličný hrával, tehdy porazila Sigma Spartu Praha, za kterou také Uličný hrával. Právě dnes slaví legendární olomoucký trenér sedmdesáté narozeniny.

Petr Uličný

(*  11. února 1950, Kroměříž)

Trenérská kariéra: Hranice (1983 – 84, hrající asistent), Uničov (1984 – 85, hrající asistent), SK Sigma Olomouc (1985 – 89), Havířov (1989 – 90), Svit Zlín (1990 – 94), Boby Brno (1994 – 96), Baník Ostrava (1996 – 97), Viktoria Plzeň (1997 – 99), Viktoria Žižkov (1999), SFC Opava (2000), SK Hradec Králové (2000 – 02), SK Sigma Olomouc (2003 – 06), Tescoma Zlín (2006), Ružomberok (2007), FC Brno (2007 – 2008), HFK Olomouc (2009 – 2011), SK Sigma Olomouc (2012)

Úspěchy: Postup do ligy (1993, 2001), 3. místo v lize (1995, 2004), vítěz České poháru (2012)

Hráčská kariéra: Hanácká Slavia Kroměříž (1958-1969), Sparta Praha (1969-1972), Škoda Plzeň (1972-1977), SK Sigma Olomouc (1977-1983).

Uličný v první lize odtrénoval 413 zápasů. Nejvíce z nich – 119 – v SK Sigma Olomouc. Kromě srdce Hané působil ještě v Brně, Hradci Králové, Zlíně, Plzni, Baníku Ostrava, Viktorii Žižkov a Opavě. Jako aktivní hráč nastoupil v první lize ke 183 zápasům, v nejvyšší soutěži začínal ve Spartě Praha, pak byl pět sezon v Plzni, následně se přesunul do olomoucké Sigmy. V první lize tedy v součtu jako hráč i trenér absolvoval 596 utkání. Působil také ve slovenském Ružomberoku.

Kromě již zmíněného vítězství v domácím poháru ještě v sezoně 2003/2004 vybojoval se Sigmou třetí místo v první lize, což znamenalo účast v Intertoto Cupu. V létě 2005 pak vedl tým v zápasech Intertoto Cupu, to Sigma vyřadila Borussii Dortmund, za kterou tehdy hráli Tomáš Rosický a Jan Koller.

Kroměřížský rodák startoval kariéru profi hráče v pražské Spartě, kde byl dvě sezony, potom působil v Plzni, odkud přestoupil do Sigmy Olomouc. S tou pak vybojoval postup do nejvyšší soutěže. „Mě sem angažoval v létě sedmdesát sedm Ota Spáčil a panem Prejzou ze Škody Plzeň, kde jsem hrával první ligu. Ale já se chtěl za každou cenu dostat na Moravu, protože jsem velkej patriot, Kroměřížák. Chtěl jsem se dostat prostě někde na Moravu. A tady jsem zakotvil,“ vzpomínal na svůj příchod od Olomouc v rozhovoru pro klubový web. „Já byl takový dacan, který se nebál. Já se do dneška nebojím autorit. Proto mě taky asi řada manažerů nemusí. Někdy, když se mi ta huba otevře, jsem hodně ostrý až vulgární. Dříve jsem se vůbec nedíval na nějakou hierarchii. Dnes, čím jsem starší, tak tu strukturu vnímám víc. Vím, že nade mnou je ředitel atd. Přesto jsem se nebál tyto osobnosti zkritizovat nebo být na ně ostrý. A z toho musel zákonitě vzniknout nějaký ten konflikt. Takže malé konflikty jsem měl jako hráč i se svým idolem Brücknerem, který mě tady kdysi natřel. Nebo Máčala byl ještě ostřejší, ten dokonce, když jsem něco řekl na tréninku, tak jsem se musel omluvit, což je v pořádku. Šlo se ale dál. Konflikt jsem měl ale i s Jarkem Dočkalem. Takže byl jsem konfliktní typ hráče. Typ hráče, které nemám teď sám rád. Právě proto, jaký jsem byl a jak jsem oponoval trenérům. Takže když mi to nějaký hráč dělá, nejraději bych ho sestřelil!. Je to taková škola sama sebe. Já si myslel, že jsem pan fotbalista a nechápal jsem, proč nejsem v nároďáku a proč mě trenér posadil na pět zápasů na lavku a tak dál,“ hodnotil Uličný sám sebe jako hráče.

Foto: Jan Procházka

Po zisku poháru v roce 2012 ukončil profikariéru. Měl za sebou úspěšnou a náročnou misi. Zachránil Sigmu v první lize a získal pro ni historicky první trofej. „Záchrana byla pro mě velmi náročná, protože jsem to jako Olomoučák považoval za životně důležitou věc. Ale ještě před tou jistotou záchrany jsme získali pohár. Konec dobrý, všechno dobré. Loučení bylo úžasné, překrásné, nic lepšího jsem nezažil. Přišlo to na vrcholku mé fotbalové kariéry, která trvá už, jako hráč a trenér, čtyřicet tři roků. A málokdo má takové štěstí, aby to ukončil takovým způsobem, s takovou noblesou, s takovým oceněním,“ řekl tehdy Uličný.

John má svůj kouzelný nadhled, spoustu situací řeší s úsměvem a humorem sobě vlastním. Když přišel před lety z jednoho klubu do Sigmy, pochvaloval si podmínky na Hané. „Tady je výplatní termín a dostanu peníze včas. Tam jsem dostal v říjnu výplatu a v diáři jsem si škrtl březnová,“ smál se Uličný. 

Hráče, jak sám říkával, rozděloval do pěti šuplíků. V tom prvním měl ty, které měl nejraději a v tom posledním, pátém, „dacany“, které tolik nemusel.

V SK Sigma působí Petr Uličný i v současné době, je členem představenstva klubu.

 

Foto: Jan Procházka

Řekli o něm

Aleš Škerle

„Trenér Uličný byl pro srandu v kabině, i když byl impulzivní, ale pak to zase hráčům dokázal vrátit v podobě důvěry a dobré nálady. Věděl, kdy je potřeba odlehčit, věděl, kdy je potřeba použít cukr a kdy bič. Každý trenér má svoje, pak záleží na každém hráči, jak se s tím vyrovná. Myslím, že spousta hráčů by s tím měla problém, ale je to temperamentu toho trenéra. Hráči to museli zkousnout, pokud se s tím někdo nevyrovná, tak pak nemůže pod tím trenérem odevzdat na hřišti stoprocentní výkon. Trenér Uličný dokázal dát kabinu dohromady a ta potom fungovala. Pak jsme mu nechali vyrýt na hodinky 'Mám vás rád, čuráci!' - takže na to má i vzpomínku.“

Tomáš Lovásik

„Byl to impulzivní trenér a to mám rád. Takže pod jeho vedením se mi strašně dobře hrálo a jsem rád, že jsem pod ním mohl fungovat. Ta éra byla krásná. Přišel jsem do Olomouce, hráli jsme pohár. Proti Dortmundu. On rád vzpomíná na zápas ve Štětíně, to za mnou vždycky chodil, že to bylo krásné a můj výkon byl dobrý, to mi sem tam připomíná. Prožili jsme spolu pěkné chvíle. A jaký byl trenér? Když bylo potřeba zvýšit hlas, tak ho zvýšili. Ale to uměl diplomaticky, věděl, že to tam patří, aby hráče nastartoval. Ale to jsou věci, které musí mít člověk trošku v sobě. A on to skutečně ovládal, psychologicky na hráče zapůsobit a nabudit je.“

Tomáš Janotka

„Vzpomínám na něj jenom v tom nejlepším. Vždycky jsme o něm říkal, že v té sezoně, ve které jsme se zachránili i s obrovským handicapem a vyhráli pohár, to byl náš x faktor, díky kterému jsme se ne jenom zachránili, ale také získali ten pohár. Jeho osobnost v tom našem úspěchu byla zásadní. Není to ale jenom o tom historickém úspěchu, kterého si musíme vážit, je to jedna z trenérských legend Sigmy. Jednoznačně ty byl jeden z trenérů, který dokázal udržet všechny hráče v napětí, od základní sestavy až po ty střídající. I přesto, že měl jedenáct dvanáct vyvolených před těmi ostatními. Ale dokázal pracovat a mluvit s hráči tak, aby všichni pochopili, že jsou pro společný týmový cíl, který byl stanovený. Takže to, jak dokázal být zároveň hodný i zlý, to ho vystihuje dokonale."

Radim Kučera

„Na působení pod trenérem Uličným mám jen super vzpomínky. Hrál jsem pod ním, když jsem přišel do Sigmy. To měl ještě pověst bouřliváka a to platilo. Pak jsem šel do Německa, možná i díky jemu, který tehdy říkal, že si to zasloužím. Potom jsem se vrátil a naše cesty se zase sešly. Zachránili jsme tady první ligu a k tomu vyhráli pohár. Ty první roky pod ním měly trošku více šťávy, byl trošku takový ten rapl, kdy mu bliklo a hned udělal bouřku. Potom v té pohárové sezoně, to už byl takový ten zkušený Fergusson, měl asistenty Martina Kotůlka a Pepu Muchu. Už byl klidnější, rozvážnější, s týmem výborně komunikoval, v kabině vytvořil semknutý mančaft. Pak jsme se potkali ještě ve Znojmě, kde mě zaštiťoval, když jsem ještě neměl licenci a potom i v Baníku Ostrava. Měl vždycky spoustu věcí, u kterých se člověk zasmál, příhod je celkem dost, ale to má zůstat v kabině. Samozřejmě jsem si od něj pro trénování také něco vzal. Jsem spíše takový klidnější trenér, snažím se s hráči komunikovat, Johnovi stačilo trošku škrtnout a už to v něm bouchlo (směje se). Nebyl to ovšem nějaký despota. Když hráče seřval, protože byl důvod, tak s ním pak komunikoval, není takový ten typ, co vynadá a hned na hráče zanevře, to ne. Ale určitě mě inspiroval tím, jak po nás požadoval hrát hned z první rychle dopředu, nepředržovat míč, být neustále aktivní.“