Už dnes startují v Muzeu umění dvě velmi zajímavé výstavy. První z nich představí maďarské akční umění, druhá nabídne pohled na dílo olomouckého hornisty, malíře a kreslíře Miroslava Šnajdra staršího.

Místo činu: Pécsi Mühely

Více než stovku děl pěti členů maďarské skupiny neo-avantgardních umělců Pécsi Műhely představí od 28. února nová výstava v Muzeu umění Olomouc. Návštěvníci se mohou těšit na fotografickou dokumentaci akčního umění, která zahrnuje osobní performance i skupinové projekty a happeningy.

Pécsi Műhely – ve volnějším překladu Péčská či přesněji Pětikostelecká dílna – působila v Pécsi v letech 1969–1981. Tito umělci se záměrně vyhýbali prvoplánové kritice komunistického režimu. "S využitím performativního umění a za pomocí fotografie i filmu se snažili vzkřísit a novým vizuálním jazykem interpretovat modernistické směry utlumené v Maďarsku světovými válkami i krvavou revolucí v roce 1956. Prahli po poznání nových evropských trendů. Vytvořili tvůrčí prostor, kde mohli experimentovat a realizovat své koncepty," vysvětluje spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová a doplňuje. "Samozřejmě vnímali soudobou společenskou a politickou situaci. Proto se také seskupili v ,pracovní kolektiv‘ a svými uměleckými akcemi parafrázovali komunistickou stranou organizovaný společenský život a propagandu."

Dobovou atmosféru výstavy dotvoří objekty Karoly Halásze a také záznamy akcí přepsané z dobových videokazet. "Kromě Károly Halásze představíme díla Ference Ficzeka, Károly Kismányokyho, Sándora Pinczehelyiho a Kálmána Szijártó, tedy celou Péčskou dílnu," vyjmenovává spoluautor výstavy Ladislav Daněk.

Činnost maďarské umělecké skupiny sledovali také jejich kolegové na Slovensku, v Česku i Polsku a není vyloučené, že se jimi nechali inspirovat. "Víme, že v oblasti akčního umění hlavní představitelé v té které zemi o sobě vzájemně věděli. Bylo to dáno i tím, že dokumentace akcí si například vzájemně posílali korespondenčně. Bez nadsázky tedy můžeme říct, že výstava je významným podnětem k pochopení hlubších vzájemných středoevropských souvislostí v oblasti akčního umění," doplňuje Daněk.

Výstava Místo činu: Pécsi Műhely, která má v České republice premiéru, navazuje na přehlídku českého, moravského a slezského akčního umění ze sbírky Muzea umění Olomouc, která se pod názvem Okamžité chrámy uskutečnila ve stejných prostorách Kabinetu a Salonu v předminulém roce.

Miroslav Šnajdr starší: Obrazy, kresby

Jemné předivo svých obrazů s gestickými kresebnými zásahy kdysi charakterizoval olomoucký umělec Miroslav Šnajdr st. jako "měkký polohlas". Propojil tak obě polohy svých zájmů – malování a hudbu.  Hornista Moravské filharmonie totiž patří zároveň k uznávaným osobnostem české výtvarné scény druhé poloviny dvacátého století. Jeho kresby a malby jsou dnes součástí všech významných českých sbírek. "Touto výstavou, která je součástí cyklu Pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc, chceme ukázat průřez Šnajdrovou celoživotní tvorbou. Zároveň také oslavíme nedávné osmdesáté narozeniny tohoto významného olomouckého umělce," připomíná kurátor Ivo Binder.

Šnajdrovo malířské a kreslířské dílo se utvářelo od počátku 60. let minulého století v kontextu s českou informelní malbou. "Dvojdomost jeho uměleckého talentu obohacuje jeho výtvarnou tvorbu o hudební cítění. Jedním z jeho hlavních inspiračních zdrojů je také spontánní svět dětí s jeho výtvarnými projevy. Odtud pramení kresebný charakter některých jeho pláten, korespondující s tvorbou Georgese Dubuffeta a Cy Twomblyho," uvádí Binder.

Lásku k výtvarnému umění zdědil po otci, který se i přes těžké zranění, při němž přišel o obě ruce, věnoval krajinářské tvorbě. Od něj se učil malířským technikám a kompozici. "Přijde mi až neuvěřitelné, jak nakonec otec dokázal ve svých obrazech zachytit duši Hané, když si představím, že používal jen speciálně upravené protézy rukou," říká Miroslav Šnajdr. "Podle táty jsem měl nadání na portréty. Vždycky říkal, že bych se jimi měl zabývat, ale přišla abstrakce a o portréty nebyl velký zájem, to zase až teď."

Velkou umělcovou inspirací je samozřejmě hudba. "Vždycky jsem se cítil být hudebníkem i malířem. Poprvé jsem profesionálně vystavoval v roce 1965. To jsem byl v Moravské filharmonii teprve čtyři roky. Takže jsem dělal oba ty kumšty dohromady. Hudba se projevuje v mém díle především v jeho živosti a citovosti. Mé kresby nejsou statické, když se na ně díváte, pořád jako byste pronikal skrze ně. To by bez hudebního cítění nešlo dělat," upozorňuje Šnajdr. "Na druhou stranu mě živila hudba, a tak jsem nemusel v minulém režimu chodit na různé schvalovací komise, které dávaly malířům práci. Díky hudbě mě to naštěstí minulo."

Vernisáž obou výstav se koná ve čtvrtek 28. února v 18:30. Výstavy budou v Muzeu umění k vidění do 2. června.