Pavla Kohouta, slavného básníka "socialistického úsvitu" a pozdějšího disidenta, jenž se věnoval převážně dramatické a románové tvorbě, pozvali do Olomouce mladí sociální demokraté, ale to je okolnost nepodstatná. Důležitá byla dvě setkání literáta s Olomoučany a jeho prezentace letos vydaného románu Smyčka a knihy fejetonů O ničem a o všem.

První Kohoutova beseda s obyvateli Olomouce se uskutečnila na akademické půdě v aule Filosofické fakulty Univerzity Palackého v režii Lubomíra Machaly, druhá, moderovaná manažerem Krajského úřadu Olomouckého kraje Radkem Augustinem, proběhla v sále paláce Bohemia na Kollárově náměstí. Možnosti setkat se se zralým osmdesátníkem, jenž stále tvoří, využilo početné publikum, což jen dokumentuje, že ani dnešek nepokládá reflexi dob v paměti národa uložených za zbytečnou.

Jako autor není Pavel Kohout tak živý a bezprostředně současný, jak by si zasloužil. Možná to bude i jeho vzácnou schopností poměřovat aktuální stav společnosti prožitou minulostí, způsobilostí směřovat ke kořenům a nalézat podstatu, která brání tezovitosti a mýtům. Současné veřejné mínění se často podivuje nad rozpačitým fungováním demokracie, nad vším, co je v ní možné, vůči čemu je kdo bezmocný a jak obtížně se člověk domáhá práva a spravedlnosti. V tomto směru bylo prospěšné se na svět podívat očima člověka, jemuž pro iluze nezůstal v duši prostor, který se musel obhájit, ač byl z domoviny doslova vyvržen.
Že nešlo jen o povídání obecné, naznačila Kohoutova jakoby mimochodem vyslovená fakta o Dubčekově předsrpnové politice, o Husákově proměně po srpnu 1968, o převozu ostatků Bohuslava Martinů do Poličky, o Heidrově osudu a jeho smrti, o zkušenosti z kontaktů s dnešním Ruskem...
Za největší přínos pak pokládám Kohoutovu víru v naši demokracii, jakkoli klopýtající přes pohoršlivé balvany arogance, jimiž kořeníme domácí scénu i svou cestu do Evropy. V závěru dominoval obdiv ke Kohoutově autorské příkladné a inspirativní vitalitě.