Tak se ledy konečně hnuly. Patnáct let poté, co se Morava vylila z břehů a poničila město, se reálně začalo se stavbou protipovodňových opatření. Máme kroutit hlavou, že to trvalo tak dlouho, nebo tleskat, že je to jen patnáct let?

Dvacet let je dlouhá doba. V životě města, v životě jednoho člověka a dokonce i v životě politika. V létě 2017 to bude dvacet let, co Olomouc a velkou část Moravy postihla katastrofální povodeň. A pokud vše půjde podle plánů, už v létě 2017 skupinka politiků a ředitelů bude stát s nůžkami na některém z nových mostů přes Moravu před páskou, na které bude nápis Protipovodňová ochrana Olomouce. "Tak jsme to pěkně zvládli," poplácají se po ramenou a pak do mikrofonů vysvětlí, proč to trvalo tak dlouho. Budou zpívat podobnou písničku, jakou před pár dny zpívali na klepání do základního kamene. "To víte, takový složitý projekt se musí pořádně připravit, to není jen tak..." prozradí nám s blazeovaným výrazem aktuální ředitel Povodí Moravy, které celou akci připravovalo tak pečlivě, že se z armády kresličů a navrhovačů a odborníků všech věd kouřilo natolik, že je jejich blízcí patnáct let vídali jen o nedělích a státních svátcích. Možná se mohli zkusit obrátit i k opozici: v tomto případě ekologům. Jistý uznávaný odborník v podstatě na své triko zpracoval komplexní studii ochrany města už rok po povodni. Ale zřejmě špatnou, soudě podle tehdejších reakcí lidí, kteří by měli plakat radostí, že to za ně někdo vyřešil.

Tak už se tedy začalo. Zaplaťpámbů, řečeno spolu s primátorem Novotným, který si mohl oddychnout s pocitem dobře odvedené práce; za jedno a půl volebního období se mu totiž podařilo molocha vodohospodáře rozhýbat od slibů k činům, což se jeho předchůdcům za tři předchozí období jaksi příliš nedařilo.
Zapomeneme na ledacos, ale kdo zažil povodeň v roce 1997, zůstanou mu vzpomínky na ni v paměti nadosmrti. Mohutný chlap v trenýrkách brečící před svým domem, který voda srovnala se zemí; babička stojící na stříšce před panelákem vděčně přijímající chleba od hasiče ve člunu nebo tělocvična plná čerstvých bezdomovců. Tohle už zažít nechceme.

Za těch patnáct let se udělalo hodně. Třeba obchvat, přednádraží, akvapark... Něco jsme platili z městské kasy, něco z krajské a něco ze státní. Ale peníze se sehnat daly. V každé době. Těch patnáct let náročné přípravy protipovodňové ochrany Olomouce je zatím jen ostuda. Pokud řeka zůstane ještě dalších pět let ve svém korytu, řekneme díky a všechno bude v pořádku. Pokud se ale voda rozhodne pro trochu laškování, pak bych nechtěl být v kůži těch přepečlivých navrhovačů z Povodí. Ale oni se vyvlečou. Jeden z těch ředitelů Jázanicnemůžu Jásemtunový řekne do kamer, že je mu to líto, ale že už se přece opravdu maká. Doufejme, že se to nestane.