V rouškách a bez velké slávy. Kvůli koronavirovým opatřením se musel ceremoniál odehrát velmi komorně.

Heraldická galerie krále Vladislava II. Jagellonského nad hlavním vchodem

Prostoru nad hlavním vchodem do radnice vizuálně dominuje gotická dynastická galerie, jagellonská. Vznikla v období pozdní gotiky, někdy krátce po roce 1490, kdy český král Vladislav usedl i na uherský trůn. 

Motiv dvou trojic erbů je prostý – na čestném místě uprostřed je panovnický znak krále Vladislava, tedy jagellonská orlice, a po obou stranách jsou erby zemí, kterým Vladislav vládnul – tedy uherského a českého království, moravského markrabství a slezského vévodství. 

Erbovní figury jsou navzdory obvyklým pravidlům natočeny tak, že vzhlížejí k centrálnímu erbu panovníka. Právě to je specifikem dvorské, kurtoazní heraldiky. Standardně by totiž měly být heraldické figury, jako lev či orlice, natočeny vždy hlavou doleva.

„Seskupení tří a více erbů v určité promyšlené kompozici sloužila již od vrcholného středověku k okázalé reprezentaci svých objednavatelů a představovala svébytnou demonstraci společenského postavení, rodových vztahů i majetku,“ uvedla historička a vedoucí odboru památkové péče olomouckého magistrátu Vlasta Kauerová. Nejčastěji šlo o dynastické erbovní galerie panovníka. U nás tuto tradici zahájili Lucemburkové, po nich pokračovaly i další dynastie „Olomoucká radnice je patrně jediným obdobným objektem v našich zemích, který se může pochlubit hned dvěma dynastickými erbovními galeriemi,“ dodává Vlasta Kauerová.

Výtvarnou část erbů restauroval Radomír Surma. Ten je také autorem trojice slunečních hodin, které jsou umístěny na fasádě.

Restaurování se dočkaly i dveře do zasedacího sálu.

Barvy na erbech byly už od počátku, odstranili je teprve při přestavbě radnice na počátku 20. století v duchu puristické představy, že co je gotické, musí být kamenné a tmavé. Barevnost erbů byla přitom doložena jak na archivních fotografiích, tak i v nepatrných zbytcích původní polychromie, nalezených při restaurování.