Bojovat s osudem a zvítězit. Tak se rozhodla rodina Svrčkových ze Slovenska. Narodily se jim dvě holčičky: jedna zcela zdravá, druhá s gigantickým mateřským znaménkem, které jí pokrývalo skoro polovinu obličeje. Postižení, které by dívce navždy poznamenalo dětství, se rodina rozhodla řešit už v útlém věku, navzdory slovenským lékařům, kteří doporučovali zahájit léčbu až kolem patnáctého roku. Dívky se ujali plastičtí chirurgové v olomoucké nemocnici, kteří na ní poprvé použili unikátní metodu, kdy novou kůži doslova vypěstovali přímo na těle malé pacientky. Po sérii operací se jim podařilo odstranit více než devadesát osm procent znaménka.

Lékaři použili poprvé ve velkém metodu, kdy novou kůži "vypěstovali" přímo v okolí postiženého místa na těle pacientky. Použili k tomu speciální balónky, nazývané expandéry, které implantovali pod kůži a pomocí speciální tekutiny postupně nafukovali, aby se kůže natáhla. Po odstranění částí znaménka pak "vypěstovanou" kůži přišili na postižené místo. "Byl to velice komplikovaný případ, dívka měla postiženou centrální část obličeje včetně nosu, čela, víček nebo obočí," uvedl primář plastické chirurgie Bohumil Zálešák. Podle něj se dosud expandéry používaly jednorázově u rozsáhlých jizev a znamének, které nelze odstranit prostým chirurgickým vyříznutím. Použití expandéru u tak rozsáhlého znaménka nemá podle Zálešáka u nás obdoby. "Komplikované to bylo i proto, že jsme se neměli s kým poradit," doplnil s úsměvem. Dnes pětiletá Renée Svrčková se už také usmívá, stejně jako její rodiče a sestra. "Bojovali jsme o každý milimetr kůže. Znaménko jsme postupně ukrajovali a nahrazovali vypěstovanou umělou kůží," popsal primář. Každá taková operace podlě něj trvala více než dvě hodiny. Dívka jich zatím absolvovala dvanáct, zbývá odstranit jen zbytky znaménka z okolí očí. "Musíme počkat až bude Renée trochu starší," řekl primář. To hlavní má podle něj pacientka již za sebou. "Může normálně do školy, beze strachu, že se jí děti budou smát," podotkl.

Maminka malé pacientky Stanislava Svrčková uvedla, že metodu léčby pomocí expandérů viděla s manželem v televizním dokumentu z kliniky v americkém Chicagu. "Hledali jsme lékaře, kteří by byli ochotní tento zákrok provést. Projeli jsme celé Slovensko a velkou část České republiky, ptali jsme se i v rakouských zdravotnických zařízeních. Jediný, kdo řekl, že nám pomůže, byl právě primář Zálešák," řekla Svrčková. Pro rodinu malé pacientky ze Žiliny bylo nepříjemné i to, že tento typ operace slovenské pojišťovny v Česku nehradí a rodiče museli operace za 300 tisíc korun financovat sami. Pomohla jim ale veřejná sbírka vyhlášená slovenskými médii.

Rozdíl oproti transplantaci pomocí štěpů z jiných částí těla, která se provádí běžně, a tím, co se podařilo olomouckým expertům pomocí expandérů, je obrovský. "Pokud bychom stav řešili pomocí kožních štěpů, transplantovaná kůže by měla odlišnou strukturu, elasticitu a zejména barvu. Obrazně řečeno, štěp by působil dojmem nevzhledné záplaty, která by nikdy neušla pozornosti okolí," prohlásil Zálešák.

Podobné problémy jako Renée má i sedmiletá Nela Janoušková z Rakovníka. Olomoučtí chirurgové u ní nasadili stejnou metodu léčby. "Nela je zatím na začátku, přesto jsou už u ní zřejmé pozitivní výsledky," řekl Zálešák.
Podle primáře olomoucké novorozenecké kliniky Lumíra Kantora je případ Renée Svrčkové spíše ojedinělý. "Znaménko s plochou větší než dvacet čtverečních centimetrů se objevuje v jednom případě na čtyři a půl tisíce porodů," řekl. Podle něj se jedná o zhruba dvacet případů za rok.