Historie olomouckého závodu sahá až do roku 1896, kdy jej založil prostějovský podnikatel Salomon Heikorn. Podnik zaměřený na výrobu rostlinných tuků, olejů a později i octů či mýdel, zůstal po desetiletí v rodinném vlastnictví. Po německé okupaci však byl podnik zabaven a jeho židovští majitelé skončili v koncentračním táboře. Závod pak sloužil pro potřeby německé armády.  Po válce došlo ke znárodnění a v socialistickém období k postupné modernizaci, která vyvrcholila koncem osmdesátých let výstavbou zcela nového provozu v Holici. Po roce 1989 závod krátce fungoval pod různými vlastníky, včetně Setuzy, pod kterou spadal od roku 1999. V roce 2009 se novým vlastníkem stala skupina ADM, která tak v listopadu 2024 oslavila se svými obchodními partnery 15 let spolupráce. 

Od zmiňovaného roku 2009, kdy se novým vlastníkem stal koncern ADM, procházel olomoucký závod systematickou modernizací. Během následujících let byly investovány miliardy korun do technologií, infrastruktury i bezpečnostních systémů. Významně se navýšila výrobní kapacita – lisovna i rafinace prošly zásadními úpravami, stejně jako expediční a skladovací část. „Vznikla nová stáčecí místa, dobudovalo se parkoviště pro kamionovou dopravu, upravil se způsob měření a řízení zásob. Zavedly se nové automatické linky a většina klíčových procesů přešla na centrálně řízený systém. V podstatě každá větší investice šla ruku v ruce s vyšší mírou automatizace a snahou o zvýšení bezpečnosti pro zaměstnance,“ říká vedoucí výroby Zbyněk Kuba.

Základem olomoucké výroby jsou semena slunečnice a řepky. Ty do Olomouce míří nejen z regionu, ale v podstatě z celé Evropy. „Vykupujeme produkci místních zemědělců, ale to by samo o sobě nestačilo. Zejména slunečnice se k nám proto vozí i z Rakouska, Slovenska, Maďarska, nebo až z oblasti Černého moře či Balkánu. Opět to umožňuje extrémně výhodná poloha Olomouce,“ vyzdvihuje Černík. 

Ze semen se lisuje několik druhů rostlinných olejů. Ty směřují především do potravinářského průmyslu – využívají se při výrobě margarínů, majonéz, sladkostí nebo jako olej na smažení ve velkých gastroprovozech. Část produkce nachází uplatnění i v technických a průmyslových aplikacích.

„Výborné je, že nemáme z výroby vlastně žádný odpad. Z pevných zbytků po vylisování semen vyrábíme krmný šrot, který slouží jako zdroj bílkovin pro živočišnou výrobu. Slunečnicové slupky zpracováváme na pelety, které se používají jako ekologické palivo. Všechno, co při výrobě vznikne, má své využití,“ říká vedoucí výroby Zbyněk Kuba.

Jedním ze specifických produktů závodu je olej z vysokoolejnaté slunečnice, který má díky svému složení výrazně vyšší tepelnou stabilitu. Jde o zdravější alternativu ke klasickým fritovacím olejům, vhodnou pro opakované smažení. „Dodáváme ho velkým výrobcům, kteří ho používají na smažení chipsů a podobných produktů. Není to tedy olej určený pro běžný maloobchod, ale pro přesně definované profesionální použití,“ doplňuje Kuba. Ostatně pro maloobchod olomoucký závod nedodává žádný z výrobků. „Nejmenší balení, jaké opouští naši bránu, je cisterna,“ říká s nadsázkou vedoucí rafinerie Alena Schneiderová. Konečným zákazníkům ale firma vychází vstříc. „Zatímco dřív byly oleje přirozeně zlatavé, dnes čím dál víc odběratelů požaduje čirý, téměř bezbarvý produkt. Kvůli tomu jsme v závodě už před časem přizpůsobili náš proces tak, aby na tuto poptávku reagoval,“ vysvětluje Schneiderová.

Po vylisování většina olejů prochází procesem rafinace. Právě ta jim dodá požadované vlastnosti a čistotu. I proto je jednou z technologicky nejnáročnějších částí výroby – probíhá v několika přesně definovaných krocích a vyžaduje důsledné řízení teplot, tlaků i doby působení. „Je to velmi citlivý proces. Stačí malá odchylka a olej nemá požadované vlastnosti – nebo neprojde výstupní kontrolou,“ dodává Schneiderová. Zásadní roli hraje i stabilita vstupních surovin. „Některé odrůdy jsou náchylnější k oxidaci. V rafinerii pak musíme reagovat, přizpůsobit parametry. Je to neustálá práce s detaily,“ shrnuje Schneiderová.

Logistika v olomouckém závodě je velmi náročná. Denně areálem projede více jak 100 kamionů – některé přivážejí suroviny, jiné odvážejí hotové výrobky nebo vedlejší produkty. Část přepravy zajišťuje i železnice: každý měsíc odsud odjíždí několik vlakových souprav, které převážejí především olejové šroty nebo semena.

„Naše skladovací kapacity vystačí maximálně na pět dnů výroby. Příjem i výdej proto musí být přesně naplánovaný,“ říká obchodní ředitel Jakub Černík. V minulosti závod čelil problémům s dopravou – kamiony stávaly ve frontách a komplikovaly provoz v okolí. „Vybudovali jsme nové parkoviště, upravili příjezdové trasy a zavedli automatický systém vzorkování už před vjezdem do areálu. Dnes už je celý proces výrazně plynulejší,“ dodává Černík.

V olomouckém závodě ADM pracuje na 130 kmenových zaměstnanců, dalších 40 lidí zajišťuje provoz prostřednictvím externích firem. Výroba běží nepřetržitě v čtyřsměnném režimu a vyžaduje přesně koordinovaný tým – od techniků přes operátory až po specialisty na kontrolu kvality nebo logistiku.

Výrazná míra automatizace se projevuje i v samotném provozu. Celý výrobní proces je natolik modernizovaný, že jeho každodenní obsluhu zvládne zhruba tucet lidí. „Operátoři sedí v klimatizovaných velínech a řídí své úseky přes obrazovky. Samozřejmě, že občas musejí ručně otočit kohoutem nebo vizuálně zkontrolovat zařízení, ale většina práce se odehrává právě ve velínech,“ popisuje vedoucí výroby Zbyněk Kuba.

Společnost zároveň spolupracuje s řadou místních firem, ať už jde o údržbu, dodávky technologií nebo zajištění služeb. „Velká část zakázek směřuje k regionálním dodavatelům, což považujeme za správné. Pokud to jde, dáváme práci lidem a firmám z okolí,“ říká personální ředitel Martin Opálka.

Bezpečnost a kvalita jsou v olomouckém závodě dlouhodobě prioritou. Důsledné dodržování pravidel, pravidelná školení a nastavený systém odpovědnosti vedou k tomu, že provoz běží více než devět let bez pracovního úrazu. „Bezpečnostní kultura je u nás hluboce zakořeněná. Není to jen formální záležitost, lidé chápou, že dodržování pravidel má smysl. A výsledky tomu odpovídají,“ říká personální ředitel Martin Opálka.
Přísná pravidla platí i v oblasti kvality. Každá dodaná surovina prochází vstupní kontrolou, probíhá průběžné laboratorní testování a všechny výrobní šarže se důsledně evidují. „Věnujeme tomu maximální pozornost, protože kvalita výstupu začíná už u suroviny,“ dodává Opálka.
I když je provoz z velké části automatizovaný, potřebuje schopné lidi – a ty dnes není vždy jednoduché najít. „Nejsme žádná montovna, kde by člověk jen mačkal tlačítka. Hledáme kolegy, kteří chtějí práci, u které je potřeba přemýšlet. A zároveň jim umíme nabídnout stabilní prostředí, moderní technologie a slušné podmínky,“ říká personální ředitel Martin Opálka.
Závod v Holici se přitom dál rozvíjí. "ADM průběžně investuje do technologií i zázemí, což nás určitě zase o kus posune,“ říká závěrem Jakub Černík.