Policista vbíhá do tramvaje a na jejího řidiče vykřikuje povel: "Sledujte to červené auto a dupněte na to, je to policejní akce a mám to zadarmo." Zdá se vám to přehnané? Ano, celou situaci jsem si přibarvil. Nicméně dopravní prostředek, tedy tramvaj, kterým se policista z bodu A do bodu B přemístí, jsem si nevymyslel. Strážci pořádku v tramvajích budou možná v budoucnu denní realitou, je totiž krize a je potřeba šetřit. A vedení olomoucké policie už ví, kam s naspořenými korunkami za benzín. Přece na stotisícové odměny, těch není nikdy dost.

Nejdříve to znělo jako mytický strašák přicházející k nám ne ze záhrobí, ale zpoza "velké louže". Přízrak ekonomické krize se dlouho vznášel za oceánem, pak zesláblá vlna krachujících společností a propuštěných zaměstnanců přišla i k nám. Radost z toho, že dopad krize u nás nebyl až tak masivní, zahalilo vzápětí zjištění, že tak jako tak je třeba provést opatření, aby nás ekonomický vývoj a případná další vlna nesmetly stejně jako Řecko. Od té doby se přichází s dalšími a dalšími nápady, jak a kde ušetřit. Korunku ke korunce, jako do příslovečného prasátka, by naše společnost měla šetřit veřejné peníze. Poslední z nápadů, jak přidat pár drobných do vyhublého prasátka, vzešel z olomouckého zasedání Asociace krajů ČR, tedy setkání všech hejtmanů naší republiky. Dost bylo časů, kdy si policisté na cestu do vedlejší budovy brali služební auto, rozhodli zástupci krajů. Uškudlit za benzin a nahnat policisty do systému integrované dopravy, považuji za nápad rozumný. Slovo rozumný v tomto případě neznamená ani výtečný, ani naprostý nesmysl. Je pouze konstatováním, že když tento návrh projde patřičným připomínkovým řízením od všech zainteresovaných, podaří se ho aplikovat do stávajících struktur byrokratických nařízení a předpisů a vytvoří se platforma pro to, aby tyto záměry mohly být naplněny, může se nám vážně přihodit, že po čase skutečně potkáme v tramvaji policistu, který ne že by stíhal zločince, ale pravděpodobně bude převážet nezávažné materiály a novou zásobu pokutových bločků. Jak říkám, bude to rozumné a možná to skutečně nějaký ten litřík benzínu a následně korunu ušetří. A když člověk nemá na rozhazování, tak šetření je přece rozumné.

Spousta lidí, kteří šetří své finance, následně řeší neodbytný problém a téměř až nerudovskou otázku: Kam s ušetřenými penězi. Na šetření, které se vám podaří, je fajn, že pak máte před sebou velice příjemné řešení problému, kam naspořené finance nejlépe investovat. Nechápu proto, proč se krajské ředitelství PČR o tento požitek rozhodlo připravit. Podle informací dnešního vydání MF Dnes se totiž situace uvnitř policie vyhrotila poté, co mezi řadové policisty unikl seznam letošních odměn policejních manažerů. Všechno totiž napovídá tomu, že krajské vedení policie si příliš nelámalo hlavu, kam s penězi, které za dopravu v budoucnu možná ušetří. Jak jinak si totiž vysvětlit rozhazování téměř stotisícových odměn k regulérnímu platu, jež podle informací listu začal krajský policejní šéf rozdělovat svým blízkým spolupracovníkům. Ředitel odměny až 90 tisíc korun pro své nejbližší podřízené odůvodnil například organizováním velkých bezpečnostních akcí, záchranných prací během květnových povodní nebo nečerpanými přesčasy. Vše je prý podle zákona a problém v tom nevidí. Problém v tom však možná budou vidět právě řadoví policisté, kteří volají po jeho hlavě. V době, kdy se muži i ženy v uniformách dohadují se státem o každou korunu a ten zase nechce ustoupit ani o píď, neboť se šetří kvůli krizi, není pro krajského policejního řiditele Skříčila rozhazování odměn známkou nejlepšího hospodáře. Snad počínání ředitele Skříčila není odrazem celospolečenské situace, kdy by nás stát všechny chtěl nahnat do tramvají a šetřit a sám sobě a blízkým rozdělit odměny.