Galerie G byla včera ozdobena od podlahy po stropy výtvory poctivých dětských rukou. Poctivých ve smyslu speciálně neškolených a jen poučených "obyčejnými" paními učitelkami v docela obyčejných školách. Výstavu uspořádalo občanské sdružení Olomoucká paleta tvořené učiteli výtvarné výchovy. Tak byl vytvořen pro zdánlivé outsidery prostor, v němž mohli sobě i dalším prokázat, že ambice nemusí být vždy hlavním motivem k rozvíjení zájmu.

Občanské sdružení výtvarných pedagogů Olomoucká paleta pořádá výtvarnou soutěž v našem regionu již poosmé. Poprvé se to povedlo v roce 1994. Galerii G naplnili výtvarnými pracemi žáci a studenti patnácti škol regionu. Kreslili, malovali, vypalovali v keramické peci, zpracovávali textilie, vytvářeli objekty, kombinovali materiály a techniky... Možná si přitom ani nevšimli, že se nenudili a nezlobili, ale určitě si všimli, že všechny potěšili.

Do Olomouce bylo všechno dopraveno, dáno na hromady a hromádky a přebíráno a tříděno Vladimírem Jankem, Šárkou Kvochovou, Hanou Teplou, Hanou Vackovou, Petrem Exlerem, Markem Šobáněm, Alenou Urbánkovou a dalšími. Práce bylo nad hlavu, ale byla to práce smysluplná.
Pak přišel perný čas instalace a nakonec vernisáž.

Na ní obyčejným žákům zazpívala neobyčejné písně z muzikálu Pokrevní bratři herečka Ivana Plíhalová v klavírním doprovodu Richarda Mlynáře. Někteří z vystavujících byli oceněni za zvlášť úspěšnou účast a dostali diplomy a peřím okřídlené ceny olomoucké keramičky Barbory Bendové. Obyčejné děti si uvědomily, že byly svědky neobyčejné slavnosti, a kterým to v přeplněné galerii nedošlo, určitě to zjistí, až budou jednou vzpomínat. Paleta poosmé naplnila smysl své existence.
Olomoucké bienále znovu vytáhlo z prostřednosti řadu obyčejných škol a jejich žáky, inspirovalo je, dodalo jim odvahu a jistým způsobem motivovalo k tomu, aby se překonali, aby v sobě nepěstovali zápecnictví a stali se chloubou regionu. Letos se to povedlo mnohým z nich. Už dnes se těším na bienále další.