V olomoucké zoo uhynul Sylvin, samec mravenečníka velkého. Tehdy ročního Sylvina, původem z Francouzské Guyany, získala olomoucká zoo v roce 2004 a tím zde započal chov těchto zvířat. V roce 2011 se coby hrdý otec postaral o zcela prvního narozeného mravenečníka v republice a za svůj život celkem o sedm mláďat.

Mravenečník Sylvin

Foto: zoo Olomouc

"Samec pomalu přestal přijímat potravu, celý den převážně spal, pakliže se pohyboval, tak velmi vratce, později nechtěl vstávat už vůbec, proto jsme přistoupili k jeho eutanázii," uvádí ošetřovatelka Hana Dostálová. V expozici zůstala pouze šestnáctiletá samice, k níž bude zoo, před tím než pořídí nový chovný pár, pořizovat mladého samce. Se Sylvinem se do budoucna setká olomoucká veřejnost znovu. Jeho kostra bude v budoucnu vystavena k výchovně vzdělávacím účelům.

Denně sní mravenečník až 30 tisíc mravenců

Mravenečníci denně sežerou až 30 tisíc mravenců a termitů. Spolu s nimi spolykají kamínky a písek, kterými v žaludku s pomocí žaludečních šťáv rozmělňují mravence, a tím podporují trávení. Ve volné přírodě se vyskytují poměrně běžně, avšak jejich chov v lidské péči není snadný. Jeden z důvodů se přičítá právě nepřítomnosti termitů v potravě. Tato pro ně nejdůležitější část jídelníčku ve volné přírodě se nesnadno nahrazuje jinou krmnou dávkou. Na krmení se podává jemně namleté libové hovězí nebo drůbeží maso namíchané se syrovými vejci, notná dávka hmyzu, nechybí ani ovoce v podobě banánů, granule pro hmyzožravce a v neposlední řadě minerály a vitaminy. Trávicí funkce se podporuje rašelinou.

Mravenečníci patří do skupiny chudozubých, žijících v oblastech pamp Jižní Ameriky. Nejstarší formy mravenečníků žily na Zemi již před více než 20 miliony let. Mravenečník sice nemá žádné zuby, zato má až 60 cm dlouhý jazyk, který je schopný vypláznout až 160x za minutu. Řadí se k typickým samotářům, kteří hledáním potravy stráví mnoho času a urazí nemálo kilometrů. Jelikož jsou výborní plavci, vzdálenosti překonávají i přes vodní plochy. Mravenečník je obdařen sice 5 prsty, ale jen tři prostřední disponují dlouhými drápy, kterými coby potravní specialista rozhrabává termitiště. Drápy si napomáhá i v případě ohrožení. Za normálních okolností došlapuje na klouby prstů a drápy má vytočené vzhůru směrem do "dlaně", nicméně při boji je napřímí a používá jako účinnou zbraň. Mládě se na hřbetu své matky vozí až rok. Ve volné přírodě se dožívá v průměru 14 let, v zajetí cca 20 let.