Poprvé od sedmdesátých let minulého století se v zoologické zahradě na Svatém Kopečku narodilo mládě kočkodana husarského. Malé opičátko přišlo na svět 16. dubna, ale zatím stále nemá jméno. Jeho ošetřovatelé totiž doposud neznají pohlaví mláděte.

"Tyto opice se totiž několik měsíců po narození drží u své matky, takže není možné zjistit, zdali se jedná o samce, nebo samici," vysvětlila mluvčí olomoucké zoo Hana Labská. "Matka mláděte se jmenuje Neli a pochází stejně jako jeho otec z Tierparku Berlin. Samice přišla do naší zoo již březí," podotkla Labská.

Olomoucká zoologická zahrada poprvé chovala kočkodany husarské v sedmdesátých letech minulého století. Druhou skupinu přivezli čeští zoologové v roce 2003 ze zoo v holandském Amersfoortu. "Šlo o rodinu složenou z pěti samců a pěti samic. Tato skupina však nebyla schopna rozmnožování. Později k ní přibyli dva noví samci, kteří se však s tlupou nesžili. Vloni tato skupina odešla do Paliče v Srbsku," zmínila Labská.
Nová skupina, kterou se podařilo sestavit počátkem letošního roku 2008, je tvořena dvěma samicemi z Berlína, další dvě samice jsou z barcelonské zoo a samec pochází ze zoologické zahrady Ohrada poblíž Hluboké nad Vltavou.

Domovem kočkodanů husarských jsou otevřené savany a polopouště africké Sahary a oblasti Airu. Tyto opice mají dlouhé končetiny přizpůsobené životu na zemi. Dovedou běžet rychlostí až 56 kilometrů za hodinu. Vyskytují se ve dvou poddruzích – v západní části areálu svého rozšíření mají černou skvrnu na nose, ve východní skvrnu bílou. Olomoucká zoo chová kočkodany západního typu.
"Jsou to velmi společenské opice. Žijí v tlupách až o třiceti jedincích. Sociální struktura těchto tlup má podobu harému, tedy jednoho samce a skupiny samic s mláďaty. Živí se ovocem, hlízami, trávou a semeny, ale občas si jídelníček zpestří i živočišnou potravou, konkrétně ještěrkami. Při dobré péči se v zajetí mohou dožít až dvaceti let," prozradila Hana Labská.