Svatá Pavlína - patronka Olomouce

Svatá panna a mučednice Pavlína žila za římského císaře Diokleciána (asi 243 - 313), který neblaze proslul pronásledováním křesťanů. Dle legendy jí z posedlosti zlým duchem uzdravil sv. Petr Exorcista a ona poté spolu s otcem Artemiem a matkou Candidou přijala křest z rukou sv. Marcellina. Když se odmítli vzdát své víry, byl na císařův rozkaz Artemius sťat a Pavlína spolu s matkou vhozeny do jámy a zasypány kamením.
Ostatky všech tří mučedníků byly z nově odkrytých pohřebišť prvních generací křesťanů vyzvednuty 19. ledna 1622 za pontifikátu papeže Řehoře XV., který jimi následně uctil tehdejšího generála Tovaryšstva Ježíšova - P. Mutia Vitelescho. Ten následujícího roku daroval ostatky sv. Pavlíny sestávající z lebky, kostí a olejové lampičky nalezené v jejím hrobě olomoucké jezuitské koleji. Spolu s několika dalšími ostatky je pak z Říma do Olomouce přivezl P. Mikuláš Lancitius.
Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl v této době rekonstruován, relikvie byly tedy prozatímně uloženy v budově koleje, někdejším minoritském klášteře. V roce 1623 sužovala Olomouc morová epidemie, které prý tehdy podlehlo na 7000 lidí. 8. října toho roku byl proto na radu arcijáhna a dómského kustoda Julia Caesara Giannniho de Pisauro uskutečněn s ostatky sv. Pavlíny prosebný průvod vedoucí z kostela Panny Marie do chrámu sv. Mořice v naději, že světice vyslyší modlitby a vyprosí zažehnání moru. Procesí a následné pobožnosti ke cti sv. Pavlíny se zúčastnilo téměř celé město v čele s městskou radou, která přislíbila zřídit světici zvláštní kapli. Morová nákaza prý poté skutečně náhle ustala a svatá Pavlína byla 23. října 1623 slavnostně prohlášena patronkou Olomouce. Kardinál František Dietrichstein ji zařadil mezi spolupatrony katedrály a městská rada rozhodla o každoročním konání procesí k její poctě. Po schválení papežem Inocencem XI. (1676 - 1689) byl až do roku 1687 slaven 6. červen jako diecézní svátek. Od tohoto roku byl posunut na čtvrtou a později, dle ustanovení papeže Pia VI. (1775 - 1799), na pátou neděli po sv. Duchu. Nevíme, zda byla procesí skutečně každoročně konána, s jistotou však byla světice vzývána a její ostatky v průvodu neseny v letech 1626, 1633, 1634, 1637, 1675, 1680 a 1715. Svou morovou patronku Olomoučané vzývali často také na pomoc a ochranu i v případech jiných ohrožení, její ostatky nosili na místo požáru, aby vyprosili jeho zastavení, či se k ní obraceli v obdobích sucha. Poslední velké prosebné procesí s ostatky světice se uskutečnilo v roce 1831 za odvrácení epidemie cholery.
V současnosti na historická procesí navazují červnové Svátky města Olomouce, jejichž součástí bývá každoročně kostýmovaný průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny.

Olomoucké relikvie

V jezuitském chrámu se vedle ostatků sv. Pavlíny (hlava, kosti, lampa) uctívaly také další relikvie raně křesťanských mučedníků. 4. prosince roku 1635 přivezl z Kalistových katakomb v Římě opět P. Mikuláš Lancitius relikvie sv. Eusebia a sv. Vincence mučedníka, jejichž celá těla byla posléze umístěna na bočních oltářích ještě v gotickém mariánském kostele ve skleněných rakvích (svátek se slavil 25. srpna). Kostel vlastnil také lebky sv. Dionýsa (svátek 12. května) a sv. Placida (svátek 5. listopadu), ve stříbrném poprsí byla uložena část prstu sv. Vavřince, jenž byl dáván věřícím ku líbání 10. srpna, a ve dvou zvláštních schránkách ve tvaru lodičky byly uchovávány ostatky několika svatých mučednic z družiny sv. Voršily. Celé kosterní pozůstatky římských mučedníků se v době baroka dostaly také do poutní baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. V kapli sv. Jáchyma byla nad skříní s dalšími relikviemi a svatostánkem postavena skleněná rakev s voskovou plastikou s ostatky sv. Viktora, ochránce proti zlému povětří, které kostelu daroval papež Inocenc XI. v roce 1692. V kapli sv. Josefa pak byly od roku 1750 na oltáři ve skleněném sarkofágu vystaveny ostatky mučedníka sv. Liberáta, dar papeže Benedikta XIV.