Jaromír Borovička patřil téměř půl století k oporám hudební Olomouce, ale neztratil se ani v galerii těch nejvýznamnějších hudebních hvězd v rámci národní hudební kultura. Byl vnímán a ctěn těmi nejpovolanějšími. Jaromír Borovička se narodil 17. srpna 1927 v Morkovicích v okrese Kroměříž, opustil nás v pátek 8. května 2009 v Olomouci.

Při všech dožitých jubileích Jaromíra Borovičky bylo připomínáno jeho curriculum vitae s počátečním válečným košíkářstvím a teprve následným poválečným studiem na učitelském ústavu, později pak na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a HAMU v Praze. Doslova strmá byla Borovičkova cesta k pěveckému mistrovství, které prokázal nejen jako sólista Pěveckého sdružení moravských učitelů a během vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, ale i jako koncertní pěvec při interpretaci nejvýznamnějších skladeb, k nimž patřily i Dvořákovy Biblické písně.
Celý život zůstal Jaromír Borovička věren především pedagogice; vysokoškolským učitelem zpěvu a sborového zpěvu byl velmi rád. Vypočítat sbory, v nichž byl všem hudebním rádcem, sbormistrem a kultivovaným muzikologem, přesahuje možnosti nekrologu.
Hálkovo slavné Jeť srdce pěvců nejčistší a všeho hněvu prosté jako by bylo psané pro Jaromíra Borovičku. Stát se sbormistrem znamenalo pro Borovičku být vrcholně náročný, snad až pedantický; poněvadž si uvědomoval, že žádnou melodii není možno ošidit, že k žádnému akordu se nelze dopracovat bez maximálního soustředění. Byl ale vždy laskavým strážcem umělecké dokonalosti a nikdy neztrácel víru, že sbor před ním stojící Múzy, ba ani posluchače nezklame.

Vůči repertoáru se choval jako horolezec, který zdolává horu poprvé. A to i tehdy, když dílo zpíval posté, což se opravdu mnohokrát stalo: Epilog z Otvírání studánek Bohuslava Martinů zpíval 139krát, a to ve spolupráci s takovými interprety poetických textů, jako byl Radovan Lukavský, Miroslav Doležal, Ladislav Chudík, Petr Haničinec či Ladislav Lakomý. Biblické písně zpíval také téměř tolikrát, naposledy v roce 1994 v metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci, kdy se už dožíval docela požehnaného věku. Do Borovičkova koncertního repertoáru se vešel Ludwig van Beethoven, Robert Schumann, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Petr Iljič Čajkovskij i Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič. Nadchl jimi ve svém podání jako sólista PSMU a AUS VN posluchače v Anglii, Rusku, Polsku, Maďarsku, Číně, Rumunsku, Německu, Rakousku a v dalších zemích.
Do Olomouce se jako rodák z Morkovic dostal po učitelských zkušenostech v Ostravě, ve Zlíně a Uherském Hradišti až v šedesátých letech, stačil v ní však vzdělat a vychoval desítky nadšených sbormistrů, jimž předal nejen své znalosti, ale i svůj životní optimismus. K jeho osobě se vázala nevyčerpatelná pracovitost a nevídaný elán. Řízením osudu Jaromíru Borovičkovi tyto přednosti vydržely téměř do konce života.

Se zesnulým se jeho četní přátelé a ctitelé rozloučí v pátek 15. května v chrámu sv. Mořice, smuteční obřad začne ve 13 hodin. Čest jeho památce.