Reklama

Pondělí 16. září 2019, svátek má Ludmila, venku je 14.8 °C

Očima studentů: Vlnobytí 2019 nadchlo publikum

Tipy a názory

9.7.2019

Autor: Lenka Dohnalová, Jarmila Šiřická (3. r. DŠP HUTE – KHV UP Olomouc)

Dne 29. 6. 2019 se na Korunní pevnůstce v Olomouci pod taktovkou výrazné olomoucké osobnosti Libora Grónského konalo dnes již legendární Vlnobytí, jež bylo dedikováno 50. výročí sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce a nadcházejícímu 30. výročí sametové revoluce.

Desetihodinový maratón skvělé muziky zahájil Jaroslav OLIN Nejezchleba se svou skupinou Kybabu a jako vždy nadchl. Dřívější baskytarista skupin Marsyas a Etc… dnes stále hraje s výraznými osobnostmi české hudební scény (Vladimír Mišík, Ivan Hlas). Ve skupině Kybabu mu kryjí záda další vynikající hudebníci – Pavel Skála a Norbi Kovács (kytary, zpěv), Vladimír Pavlíček (housle, akordeon, whistle) a Jiří Zelenka (bicí, zpěv). Většina z nich pak sekundovala bluesrockové a folkrockové legendě Vladimíru Mišíkovi. Posluchači se dočkali kultovní písně Láska je jako večernice i energetického Špejchar blues, ve kterém se v typickém jam session podium zaplnilo i dalšími muzikanty. V písni Bejval jsem dobrej se pak k Mišíkově zpěvu přidal i OLIN Nejeschleba. Vystoupení potvrdilo, že jsou všichni pánové ve skvělé hudební kondici a mají svému publiku stále co říct.

Jako třetí v pořadí se na pódiu objevili The Plastic People of the Universe. Výrazově nezaměnitelná skupina, jejíž členové byli za minulého režimu vězněni a podnítili tak semknutí demokratické opozice, si i dnes stále udržuje originální sound a patří tak k nejoriginálnějším kapelám na české scéně. Z původní sestavy nyní zpívá a hraje na saxofon a klarinet Vratislav Brabenec; klávesové nástroje a zpěv obstarává Josef Janiček. Jejich projev má stále typický drsný, místy až freejazzový výraz. Ne vždy se však podaří kapelu doplnit mladými muzikanty tak, aby spojení bylo funkční. V případě Plastic People se to ovšem povedlo na jedničku. Trojice skvělých muzikantů Jaroslav Kvasnička – bicí, David Babka – kytara, Johnny Judl- baskytara, zpěv) vyplňuje hudební prostor písní naprosto brilantně a s úctou nejen k původnímu hudebnímu materiálu, ale také k osobnostem, které stojí na pódiu z původní sestavy s nimi. Slyšet pak takové písně, jako je např. Spofa blues či Maska, je opravdu radost.

Kultovní píseň Muchomůrky bílé zazněla v podání další osobnosti české undergroundové scény – Tonyho Ducháčka a jeho skupiny Garage. Jeho maximálně ležérní „cool“ projev byl ve všech písních umocněn zdařilými saxofonovými sóly Jardy Jeřábka.

Zcela jinou výrazovou polohu prezentovala skupina Vltava. Pro jejího frontmana a autora většiny repertoáru Roberta Nebřenského je typický jemný a velmi originální hudební humor, kompoziční propracovanost a barevná instrumentace. Texty hitů, které zazněly na festivalu (Marx, Engels, Beatles či Prasátko), jsou zároveň zdařilými básněmi. Pro kapelu je podstané především vyjádření obsahu písně, a tak se s lehkostí pohybuje v různých žánrech – popu, rocku i folku.

Festival završila skupina Ukulele Orchestra jako Brno, jež je na rozdíl od všech předchozích formací velmi mladá – vznikla v roce 2010 a sdružuje podle České knihy rekordů největší počet hráčů na ukulele. Cover verze tanečních, popových i rockových hitů tak na závěr zcela roztančily olomoucké publikum.

Olomoucké Vlnobytí bylo opět skvělým festivalem. Olomoučané se dnes již mohou těšit na další ročník.

Text nebyl redakčně upraven.

Lenka Dohnalová, Jarmila Šiřická (3. r. DŠP HUTE – KHV UP Olomouc)