Dne 29. 6. 2019 se na Korunní pevnůstce v Olomouci pod taktovkou výrazné olomoucké osobnosti Libora Grónského konalo dnes již legendární Vlnobytí, jež bylo dedikováno 50. výročí sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce a nadcházejícímu 30. výročí sametové revoluce.

Desetihodinový maratón skvělé muziky zahájil Jaroslav OLIN Nejezchleba se svou skupinou Kybabu a jako vždy nadchl. Dřívější baskytarista skupin Marsyas a Etc… dnes stále hraje s výraznými osobnostmi české hudební scény (Vladimír Mišík, Ivan Hlas). Ve skupině Kybabu mu kryjí záda další vynikající hudebníci – Pavel Skála a Norbi Kovács (kytary, zpěv), Vladimír Pavlíček (housle, akordeon, whistle) a Jiří Zelenka (bicí, zpěv). Většina z nich pak sekundovala bluesrockové a folkrockové legendě Vladimíru Mišíkovi. Posluchači se dočkali kultovní písně Láska je jako večernice i energetického Špejchar blues, ve kterém se v typickém jam session podium zaplnilo i dalšími muzikanty. V písni Bejval jsem dobrej se pak k Mišíkově zpěvu přidal i OLIN Nejeschleba. Vystoupení potvrdilo, že jsou všichni pánové ve skvělé hudební kondici a mají svému publiku stále co říct.

Jako třetí v pořadí se na pódiu objevili The Plastic People of the Universe. Výrazově nezaměnitelná skupina, jejíž členové byli za minulého režimu vězněni a podnítili tak semknutí demokratické opozice, si i dnes stále udržuje originální sound a patří tak k nejoriginálnějším kapelám na české scéně. Z původní sestavy nyní zpívá a hraje na saxofon a klarinet Vratislav Brabenec; klávesové nástroje a zpěv obstarává Josef Janiček. Jejich projev má stále typický drsný, místy až freejazzový výraz. Ne vždy se však podaří kapelu doplnit mladými muzikanty tak, aby spojení bylo funkční. V případě Plastic People se to ovšem povedlo na jedničku. Trojice skvělých muzikantů Jaroslav Kvasnička – bicí, David Babka – kytara, Johnny Judl- baskytara, zpěv) vyplňuje hudební prostor písní naprosto brilantně a s úctou nejen k původnímu hudebnímu materiálu, ale také k osobnostem, které stojí na pódiu z původní sestavy s nimi. Slyšet pak takové písně, jako je např. Spofa blues či Maska, je opravdu radost.

Kultovní píseň Muchomůrky bílé zazněla v podání další osobnosti české undergroundové scény – Tonyho Ducháčka a jeho skupiny Garage. Jeho maximálně ležérní „cool“ projev byl ve všech písních umocněn zdařilými saxofonovými sóly Jardy Jeřábka.

Zcela jinou výrazovou polohu prezentovala skupina Vltava. Pro jejího frontmana a autora většiny repertoáru Roberta Nebřenského je typický jemný a velmi originální hudební humor, kompoziční propracovanost a barevná instrumentace. Texty hitů, které zazněly na festivalu (Marx, Engels, Beatles či Prasátko), jsou zároveň zdařilými básněmi. Pro kapelu je podstané především vyjádření obsahu písně, a tak se s lehkostí pohybuje v různých žánrech – popu, rocku i folku.

Festival završila skupina Ukulele Orchestra jako Brno, jež je na rozdíl od všech předchozích formací velmi mladá – vznikla v roce 2010 a sdružuje podle České knihy rekordů největší počet hráčů na ukulele. Cover verze tanečních, popových i rockových hitů tak na závěr zcela roztančily olomoucké publikum.

Olomoucké Vlnobytí bylo opět skvělým festivalem. Olomoučané se dnes již mohou těšit na další ročník.

Text nebyl redakčně upraven.