V Galerii Bohéma se po delším čase opět představuje insitní malíř Miroslav Hrbáček. Osobnost známá, mnoha přáteli výtvarného umění v Olomouci respektovaná a vytvořeným dílem přitažlivá. Miroslav Hrbáček je fenomenální tvůrce naivního stylu, jenž velmi úhledně propojuje realitu se svébytností svého rukopisu. Přesvědčit se o tom můžete až do 1. dubna.

Hrbáčkovou doménou jsou veduty. Ty olomoucké si veřejnost oblíbila ještě v dobách totality, kdy město na rozdíl od umělcových obrazů bylo šedivé, oprýskané a nevzhledné. Na Hrbáčkových vedutách se naopak Olomouc jevila jako pohádková, okouzlující a romantická, zejména když ji zahalil do šerosvitné noci a osvětlil srpkem měsíce. Kritici vytýkají Hrbáčkovi líbivost, ale neprávem. Miroslav nikdy nechtěl, aby se jeho díla líbila, ale aby okouzlovala. Hrbáček nic nepředstírá, ke všemu výtvarnému se přiznává a trochu vypíná hruď. Ne nad tím, že umí realitu zpodobovat, ale že trvá na svém se slovy: "Jaké to chci mít, takové si to namaluji." Je v tom kousek tvrdohlavosti, ale i sebedůvěry. Žije šťastně, i když ví, že po něm žádné náměstí v Olomouci pojmenováno nebude.

Se svým štětcem a se svou paletou se vydal do světa. Prošel ho notný kus, zavítal kromě Evropy i na další kontinenty. Obrazy vystavené v Bohémě dokazují, že k užitku v cizině vyčenžoval jen měnu, nikoli však své ruce, oči a náturu. Vrátil se, jaký byl, a maloval úplně stejně. Krásy Itálie, Francie, Korsiky, Řecka, Egypta a dalších navštívených destinací vykouzlil týmiž barvami a štětci jako ty olomoucké. To dělá ta jeho niterná podstata.
Pokud Hrbáčkovu výstavu v Bohémě nestihnete zhlédnout, těšte se na další. Hrbáček maluje ostošest – údajně jeden obraz za tři až čtyři dny Příští rok od zahájení jeho intenzivního malování uplyne čtyřicet let. A přestat naštěstí nemíní…