Reklama

Pátek 22. listopadu 2019, svátek má Cecílie, venku je 8.9 °C

Radomír Surma: Slunečním hodinám vracím dávný lesk. Budou jakousi esencí Olomouce

Zprávy z regionu

8.10.2019

Zuzana Doleželová

Součástí rekonstrukce fasády radnice je i obnova slunečních hodin, které kdysi k historické budově v centru města neodmyslitelně patřily. Dvoje jsou klasické, ty třetí, nárožní, jsou svým typem a velikostí opravdu unikátní. "Vycházel jsem z dobových fotografií z 19. století, ale ze sedmdesáti procent jsem hodinám vložil autorskou licenci," říká restaurátor Radomír Surma a dodává: "Pro Olomoučany budou v každém případě obnovené sluneční hodiny velkou změnou."

Ač se jedná o hodiny, v případě těchto nárožních je na místě uvažovat o nich jako o obrazu. "Pochopitelně budou čas ukazovat, ale jde tu zejména o symboliku výjevu," říká Radomír Surma. Tyto hodiny budou dle jeho slov mimořádné.

Foto: Jan Procházka

Na radnici byly od 16. století, v první polovině minulého století postupně zmizely pod novějšími vrstvami fasádních barev. Zpět na své místo se vrátí díky restaurátorovi Radomíru Surmovi. "Příprava na obnovu slunečních hodin začala už v roce 2016, kdy jsem byl osloven, zda bych byl schopen navrhnout jejich podobu. Zpracoval jsem tedy barevný návrh, který jsem předložil vedení města, památkáři zvážili jeho relevantnost..." prozrazuje úvodem Radomír Surma. Samotné práci přímo na fasádě předcházely dva měsíce překreslování podle dobových fotografií z 19. století. "Vzhledem k tomu, že nárožní hodiny mají rozměry zhruba čtyři krát čtyři metry, bylo nezbytné najít prostor, kde bych mohl pohodlně pracovat. Rozkresy tak velké malby totiž musíte dělat na zdi. Ateliér jsem si zřídil v ZŠ Komenium. Snímky jsem fotogrammetricky zaměřil, dal jsem hodiny do poměru s proporcemi radnice, a s přesností na tři až čtyři centimetry jsem získal původní rozměry slunečních hodin," popisuje restaurátor a dodává, že jedinou komplikací se ukázala být šikmost jihovýchodní stěny radnice. "Na těch čtyřech metrech letí zeď o dvanáct centimetrů, což musel vzít v potaz astronom, který zhotovuje výpočty pro to, kam přesně umístit čísla hodin. Až teprve sluníčko nám ukáže, zda jsme se ve výpočtech moc nespletli," usmívá se Surma. 

Poté, co byla dokončena vizuální podoba slunečních hodin, bylo nezbytné připravit omítku radnice pro přenesení předlohy. "Omítky byly betonové, hrubé, nepůvodní, nedalo by se na ně malovat, proto bylo nutné je osekat až na jádrové zdivo a zhotovit nové vápenné omítky. Nezapomínejme, že jde opravdu o malbu umělecké kvality, která vyžaduje co nejhladší omítku," říká Surma. 

Tyto hodiny už jsou takřka hotové. Nachází se na zdi radnice směrem k Dolnímu náměstí.

Foto: Jan Procházka

Přímo na budově radnice na slunečních hodinách pracuje Radomír Surma od začátku srpna. Podkresbu udělal jako takzvanou "čistou" fresku al fresco, tedy do čerstvé omítky, a i při samotné malbě se drží osvědčených klasických postupů. "Při malování používám výhradně přírodní minerální pigmenty, tedy anorganické pigmenty, které jsou těženy v Evropě, v Asii a v Africe. Při takovéto práci je nezbytné volit velmi kvalitní a odolné materiály, jaké používali takoví renesanční mistři jako například Michelangelo nebo Raffaello," říká Surma. Vedle přírodních pigmentů samozřejmě nebude chybět ani zdobení plátkovými kovy - zlatem a palladiem. 

Sluneční hodiny budou velkou změnou

Jedny klasické sluneční hodiny budou na zdi směrem k Dolnímu náměstí, druhé směrem k Moravskému divadlu. Ty nejunikátnější, nárožní, upoutají pohledy všech, kteří na náměstí přijdou z Pavelčákovy ulice. "Není to náhoda. Měly vítat ty, kteří do Olomouce dorazí od Vídně," prozrazuje Surma a doplňuje: "Pro Olomoučany budou sluneční hodiny obrovskou změnou, nejsou na ně zvyklí. Dokážu si představit, že padesáti procentům lidí se nebudou líbit." 

ZAJÍMAVOST: Na historickém snímku byla na nárožních hodinách čtyřka zaznamenána jako čtyři čárky, tedy IIII. Jenže kvůli tomu, aby se jim na hodiny takováto čtyřka vešla, další čísla museli tvůrci posunout. Podle Radomíra Surmy tak došlo k záměrné deseti až patnáctiminutové chybě. "Pro ně bylo zkrátka důležitější zapsat ty čtyři čárky. Já použil klasické IV," usmívá se Surma.

Foto: Jan Procházka

Podoba nárožních hodin

Nárožní sluneční hodiny budí dojem obrazu. Ten je navíc umocněn štukovým rámem, do nějž jsou hodiny "vsazeny". Jsou unikátní nejen svou velikostí, ale také tím, že jsou figurální. "Při jejich tvorbě jsem vycházel z historických fotografií z 19. století. Na těchto fotografiích je vidět vlevo černá orlice, který má iniciály FJ, jedná se tedy o orlici Františka Josefa I., napravo je olomoucká orlice s iniciálami MT, tedy Marie Terezie. Jde o takzvaný polepšený olomoucký znak, který už dnes ale Olomouc nepoužívá. Po vzniku Československa se totiž Olomoučané vzdali výsady, kterou jim Marie Terezie udělila z vděčnosti za hrdinnou obranu města při zhruba dvouměsíčním obléhání pruskou armádou. Tehdy Marie Terezie věnovala Olomouci do znaku své iniciály ve štítu, v originálu to bylo FMT (František a Marie Terezie), my tu máme pouze MT," vysvětluje Radomír Surma. Ten ještě obě orlice opásal Řádem zlatého rouna. Tento řetěz sice náleží pouze Františku Josefovi I., ale Surma sáhl k heraldickému sjednocení. Nad oběma orlicemi je pak vyobrazen trojúhelník, tedy symbol Nejsvětější Trojice (Otec, Syn a Duch Svatý). 

Z historických fotografií bylo dále zřejmé, že se na hodinách nachází dvě postavy. "Vlevo můžeme vidět postavu Chronose v nadživotní velikosti, který symbolizuje čas a smrt, na druhé straně máme božskou alegorickou bohyni moudrosti a naděje Sapienzu jako protiváhu k Chronosovi. Jeho pochodeň směřuje dolů a je zhasnutá - podle mé autorské licence ji uhasil v řece Moravě. Sapienza hrdě drží hořící pochodeň. U Chronose najdeme symbol přesýpacích hodin, u Sapienzy knihy a ratolest," popisuje restaurátor, který zdůrazňuje, že vzhledem ke stavu fotografií, z nichž vycházel, se skutečně daly odečíst pouze základní prvky slunečních hodin, zbytek je autorská licence a tvůrčí fantazie.

"Zejména pozadí hodin bylo velmi neurčité. Inspiroval jsem se proto barokními vedutami. Vybral jsem šedévry (mistrovská díla, pozn. red.) architektury tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o Olomouc, a zároveň aby byly zobrazeny všechny aspekty města," říká Surma. Na hodinách tedy můžeme vidět kromě času, naděje a císařství také radnici jakožto symbol vlády, církev je prezentována řadou věží, z nichž nejvýraznější je věž kostela sv. Mořice, ale nechybí ani dnes už zaniklé věže kostela Panny Marie na Předhradí nebo věž s hodinami, jež tvořila východní bránu do města. Kostel Panny Marie Sněžné jakožto součást bývalé jezuitské koleje je symbolem univerzity, moudrosti a vzdělanosti. Důležitost vojska je zde zobrazena v podobě takzvaných tereziánských hradeb, které obepínaly celé historické město," vyjmenovává Radomír Surma. Malba však není topograficky přesná. "Lidé ji budou muset brát jako ilustraci, jakýsi krásný obrázek či esenci Olomouce," usmívá se Surma.

Fotografie radnice se slunečními hodinami (z let 1900-1918).

Foto: Státní okresní archiv Olomouc

"Tyto sluneční hodiny jsou opravdu unikátní. Z fotografií bylo patrné, že už tehdy jim věnovali mimořádnou pozornost, na mně teď je, abych jim vrátil dávný lesk," říká závěrem Radomír Surma. 

Hodiny by měly být hotovy na konci října, kdy z této části radnice zmizí lešení a lidé tak unikátní nárožní sluneční hodiny budou moci poprvé obdivovat.

SLUNEČNÍ HODINY NA BUDOVĚ RADNICE

První písemná zmínka o původních slunečních hodinách pochází z roku 1579. Jejich podoba se v průběhu staletí měnila. Jedny sluneční hodiny se nacházely na zdi směrem k Dolnímu náměstí, druhé naproti Moravskému divadlu. Třetí, nárožní (někdy se o nich hovoří jako o spojených třetích a čtvrtých hodinách), zdobily roh jihovýchodní a jihozápadní strany radnice, nejlépe tedy byly vidět při příchodu z Pavelčákovy ulice. Ty jsou mladší a má se za to, že vznikly v polovině 19. století, tedy krátce poté, co v Olomouci v roce 1848 nastoupil na císařský trůn František Josef I. Na něj ostatně hodiny přímo odkazují - v levé části byl umístěn jeho monogram, a to na prsou černé orlice s mečem v pařátu symbolizující někdejší znak rakouského císařství. Na pravé straně navazovala olomoucká orlice s iniciálami Marie Terezie, která se v Olomouci v roce 1754 zúčastnila vysvěcení Sloupu Nejsvětější Trojice. Součástí nárožních hodin byla rovněž postava Chronose se zhaslou pochodní obrácenou k zemi, a Sapienza s hořící pochodní obrácenou vzhůru, která odkazovala k šťastné budoucnosti, naději. Hodiny byly velké zhruba čtyři krát čtyři metry a byly olemovány štukovým rámem. Postupem času ale hodiny oprýskávaly, byly přetírány, až nakonec v první polovině 20. století pod nánosy barev zcela zmizely. Nyní se na fasádě radnice objeví zásluhou restaurátora Radomíra Surmy.