V olomouckém uměleckém a kulturním povědomí existují jako kdysi na starých mapách bílá místa, o nichž je známo málo nebo vůbec nic. Na mapách bývala taková místa označována slovy Zde jsou lvi.

Pro jiné sféry se žádné označení nevžilo, na co se téměř zapomnělo, o tom se jednoduše mlčí. Tím je pochopitelně lidstvo ochuzováno, neboť mlčení nemotivuje; ani k hledání, ani k objevování. Však všemu do času. Náhoda (někdo ji nazývá osudem) často pomůže právě tam, kde selhává i promyšlená soudobá společenská i umělecká „dramaturgie“.
Její zásluhou (které napomohl Doc. Mgr. Jindřich Štreit) se setkáváme v Galerii PATRO od středy 2. ledna, kdy proběhla vernisáž s Miloslavem Dočkalem, výtvarným umělcem a vysokoškolským pedagogem ve výslužbě, jenž se tiše, bez fanfár a s kupou vyznamenání už před lety vzdálil z výtvarné katedry i z veřejného dění, aby s bohorovným klidem žil v ústraní a s porozuměním vůči mladistvému přeceňování každé vzývané a ohňostroji oslavované hodiny H měřil chod světa z nadhledu svých bezmála prožitých devadesáti let. Výstavu zahájil galerista Gašparovič, hudební část vernisáže hodnotnými výkony vyplnily hudební pedagožka Zdeňka Fridrichová (housle, mandolína) a talentovaná studentka Marie Dorazilová (violoncello).

Miloslav Dočkal se narodil 24. 6. 1920 v Bělkovicích, kde žil až do roku 1943, poté v rychlém sledu vystřídal Droždín, úkryty před totálním nasazením a úkryty partyzánské, Město Libavou a Moravský Beroun; nakonec se usadil v Olomouci. I jeho osud byl z počátku velmi proměnný: jako student prošel nižší reálkou v Olomouci, učitelským ústavem, jednoročním kursem při obchodní akademii, zaměstnán byl při scelování, prošel kursem učitelské způsobilosti, vykonal několik zkoušek způsobilosti, později prošel jako mimořádný student čtyřmi semestry studia na pedagogické fakultě a nakonec v letech 1962-66 „finálním studiem“ na filozofické fakultě v letech 1962-66.
Od mládí se věnoval malování, vystavoval v rámci činnosti osvětových besed a s učiteli, obesílal soutěže, za války se věnoval činnosti divadelní a to jako scénograf i jako herec. V poválečných letech působil v pohraničí, od roku 1948 v Olomouci. Jeho dominantním zájmem zůstala celý život výtvarná tvorba, vedl výtvarný kroužek, instaloval výstavy dětské tvořivosti, pracoval jako porotce, zúčastňoval se učitelských výtvarných výstav.
Od roku 1952 působil na nově zřízené fakultní škole ve Starých Hodolanech jako cvičný učitel pro výtvarnou výchovu, stal se okresním metodikem, vedl metodické kursy pro učitele a jeho žáci získávali ceny na výtvarných výstavách doma i v zahraničí. Dokonce tak často, že to začalo být vnímáno jako samozřejmost. Účinně pomáhal uvést v chod v šedesátých letech zřizované LŠU s výtvarným oborem. Od roku 1961 až do odchodu do penze působil na vysokých školách jako metodik výtvarné výchovy.
Miloslav Dočkal nikdy neusiloval, aby se stal profesionálním výtvarným umělcem. Jeho vlastní tvorba byla však natolik intenzivní a tvůrčími aktivitami výjimečná, že jeho pečlivě archivované dílo si ve svém souhrnu umělecký charakter nejen uchovalo, ale časem jej nabývá. Případnou rezervovanost k tomuto hodnocení lze vysvětlit jen důslednou Dočkalovou absencí na přehlídkách umělecké tvorby. Svá díla vždy vystavoval jen na výstavách, jež čerpaly především z tvorby výtvarných pedagogů. S ohledem na dnešní zvyklosti a praxi je to jev spíše neobvyklý, protože dnes je nejednou studium výtvarné výchovy na univerzitách vnímáno jako zástupná „kvalifikace“ pro vlastní uměleckou tvorbu.
Soustředění na problematiku výtvarné metodiky bylo pro Miloslava Dočkala přínosné v tom smyslu, že poznal v detailech všechny výtvarné techniky i možnosti pro jejich kombinování. Jako experimentátor nepochybně i mnohé postupy pro sebe objevil, což se týkalo především technik grafických.

V autorské „domácí“ sbírce Miloslava Dočkala je uloženo bez nadsázky grandiózní dílo, nad nímž budou další generace stát s netajeným obdivem, ne-li – jak se zmiňuje básník – s obnaženou hlavou. Udivující je jak rozsah díla, tak i jeho zcela zřejmá kvalita. Miloslav Dočkal byl člověk usilující o harmonický stav a rozervanost bohémů mu nebyla vlastní. Nežil konfrontačně, spíše jako kultivující hospodář. Na stovkách studentů se projevily jeho pedagogické schopnosti a metodické zkušenosti.

Díky vstřícnosti Galerie PATRO se konečně po dlouhé době uskutečňuje výstava, jež má představit Miloslava Dočkala jako výtvarného tvůrce, jako umělce nevšedních kvalit. Výstava mohla výběrově zahrnout všechny oblasti Dočkalovy výtvarné tvorby, ale toto pojetí by znamenalo příliš rozptylující výpověď. Zvolena byla proto dramaturgie jiná. Ve vstupním výstavním prostoru PATRA je představen širší výběr z umělcovy velkoplošné netradiční grafiky zpracované formou koláží; její originálnost a původnost jsou bez nadsázky absolutní, její výjimečnost přitažlivá a umělecká hodnota neoddiskutovatelná. Všechny tyto práce byly vytvořeny v letech 1969-1970 jako protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V menším přilehlém galerijním prostoru jsou v informativním výběru vystaveny zbývající oblasti Dočkalovy tvorby počínaje oleji a konče kresbami a drobnou grafikou. I mezi nimi najdeme práce karikující demagogii a prospěchářství totalitního režimu.
Výstava bude otevřena do konce ledna.