Jsou prolhaní a nepoctiví, kradou, podvádějí a berou úplatky. O kom že je to řeč? No přece o našich politicích, kteří se nedávno stali terčem útoku tykadlového umělce z kabiny městského autobusu. Ony zmíněné vlastnosti reprezentantům českého státu i obcí čas od času v různé míře připisuje snad každý z nás. Ale mohou být ti zpropadení politici vlastně vůbec jiní?

Případ hrdinného (pro jiné zase vandalského, jak je libo) řidiče autobusu, který hlavičkám politických veličin na reklamních letácích přikresloval hmyzí tykadla a i jinak jejich podobizny vylepšoval, rozděluje v těchto dnech olomouckou veřejnost na dva takřka nesmiřitelné tábory. Pro jedny je onen šofér obyčejný kazisvět, jenž si zaslouží svůj trest stejně jako sprejeři řádící na fasádách domů, pro druhé mužný zastánce nás všech, ba téměř příslušník bůhvíkolikátého odboje, kterého místo zákonné odplaty vbrzku čeká minimálně beatifikace. Snad všichni se ale aspoň zčásti shodnou na tom, že je vlastně velmi sympatické, jak to těm prohnilým odporníkům na plakátech svým fixem nandal. Politici u nás totiž nepatří právě k nejoblíbenějším profesním skupinám.
Jenže je v tom jeden háček. Ti naši političtí představitelé se totiž nevynořili odněkud z jiné, nadpozemské sféry. Jsou to jenom jedni z nás. Snad pouze dávné indiánské kmeny totiž měly ve svém čele radu moudrých stařešinů, poctivých a zasloužilých, všemi ctěných a milovaných (můžeme-li ovšem věřit autorům dobrodružných románů z Divokého západu). Jinak je to s těmi politickými elitami v dějinách lidstva docela bída. Vždyť i legendy o starořeckých bozích sídlících na bájném Olympu jsou historií plnou intrik, nástrah a podlostí. A to současní ministři, poslanci a starostové mají k jakémukoliv božstvu poměrně daleko, na tom se pravděpodobně shodneme všichni.

A tak je ta naše - dejme tomu - poslanecká sněmovna jen pěkným (ne)reprezentativním vzorkem celé naší společnosti. Jeden její člen krade, stejně jako ale nedávno i náš soused v nedaleké samoobsluze. Druhý bere úplatek, podobně jako ho vzal jeden náš známý lékař, pamatujete? A třetí... Třetí třeba nikdy nic neukradl, tak jako jsou i mezi námi tací, co se v životě ničím neprovinili.
Lidé často pod přívalem křiklavých zpráv z bulvárních rubrik mají tendenci vnímat svět takzvaných celebrit (rozumějme zpěváků a zpěvaček, herců a hereček) jako komunitu, která nedělá nic jiného, než že se vzájemně podvádí, neustále rozvádí a v opilosti dovádí. Inu třeba ano, ale stejně tak si mimomanželsky užívají soused se sousedkou ve vedlejším domovním vchodu a ten pán odnaproti také před týdnem močil v podroušeném stavu na kandelábr. Jenže nemají známá jména a tváře, a tak nám jejich počínání tak zajímavé a zaznamenáníhodné nepřijde. Pavlač to odbude pár slovy a zase se vrací k výstřelkům Sámera Issy či Ivety Bartošové. Stejné je to i s politiky. Informaci, že chlapík ze třetího patra dostal podmínku za čachrování s elektroměrem, zachytíme maximálně jedním uchem. Nepoctivosti těch nahoře se ale na nás valí ze všech médií a jsou poté tématem na dlouhé hovory v práci, u holiče či nad pivem.
Pokud se na nějakou levotu voleného představitele přijde, budiž nemilosrdně potrestána! Stejně jako u kohokoliv jiného. Jen si už přestaňme myslet, že do uren jednou za čas házíme lístky se jmény křišťálově čistými. Oni jsou totiž jen jedněmi z nás. A tykadla si občas zasloužíme každý.