Hra o pokusu uniknout. Divadlo na cucky již toto úterý uvede českou premiéru inscenace tíživého textu Bezhlaví/Kopftot nevybouřené rakouské dramatičky Gerhild Steinbuch. Hrát se bude od půl osmé, první repríza přijde na řadu za čtrnáct dní.

Na cucky stvrzují sezonní motto Skrz Tvrz Trs Prs. Inscenace Kopftot tentokrát sleduje linii týkající se rodinných vztahů. Tvrz jako rodina, co je od pradávna stavebním základem každého města a většího společenství. Tvrz jako nezničitelná hradba rodinných tradic a zásad. V případě nové inscenace ovšem ne nezničitelná, ale značně pochroumaná. Tvrz jako samota. Současný text mladé rakouské dramatičky Gerhild Steinbuch přináší story právě o samotě i bezmezné fantazii.

Básnivá klaustrofobie

Ofélie. Hlavní postava. Plachá a uzavřená dívka. Žije sama se svým otcem, snaží se zaplnit prázdné místo, jež vzniklo po smrti matky. Nevědomky se stylizuje do její role, chce být pro otce tou jedinou na světě. Postupně se mezi nimi vytváří dvojznačné pouto. Tradiční vztah otec-dcera začíná nebezpečně překračovat do tabuizovaných rovin. Ofélie se uzavírá čím dál víc do sebe, není schopna navazovat kontakt s okolním světem. Snaží se z klaustrofobické situace prchnout, "vybájí" si proto novou rodinu.
"Ta hra mě fascinuje především jako živoucí látka, která se obrací k únosu zneužívaných nebo unášených dětí. Přitom rozhodně nejde o dokumentární drama, je to velmi kolážovitý text, který má blízko k básni, plný fantazie, bolesti a lásky," uvádí režisér inscenace Jan Žůrek.
V hlavních rolích se představuje herecká čtyřka ve složení: kmenová členka Divadla na cucky Simona Vičarová (naposledy v syrových Černých pannách), hostující Tereza Richtrová, Ivan Dejmal (oba z Moravského divadla) a brněnský divadelní solitér Ondřej Kokorský.
Kopftot premiérově toto úterý od půl osmé v Divadle K3, první repríza na pořadu v úterý 30. listopadu ve stejný čas na stejném místě.

Gerhild Steinbuch - hýčkaná naděje

Na svět přichází v rakouském Mödlingu v roce 1983. Studuje práva a scénické psaní na univerzitách ve Vídni a v Grazu. V letech 1994 až 1998 se účastní literárních workshopů pro mládež v Grazu, opakovaně zde vyhrává jednotlivé soutěže. V roce 2003 získává Retzhoferovu literární cenu pro mladé dramatiky a zároveň se stává vítězkou berlínské soutěže současné dramatiky. Od té doby je téměř každoročně držitelkou nejrůznějších literárních cen a stipendií.
V roce 2004 se díky stipendiu účastní Letní školy Royal Court Theatre v Londýně, divadla, které se ostatně během devadesátek lesklo jako domovská scéna její oblíbenkyně a vzoru Sarah Kane (o této britské ikoně více zde). Proto také Kopftot jako příběh inspirovaný tvorbou kontroverzní Sarah Kane, medializovanými případy rodinné patologie a pohádkovým světem fantazie. Steinbuch jej píše ve svých dvaceti, světovou premiéru si odbývá na malé experimentální scéně mohučského Státního divadla v září 2006. O dva roky později Steinbuch získává tentokrát německo-francouzskou literární cenu a aby toho nebylo málo, ještě letos se stává spisovatelkou města Kitzbühel. Jedna cena vedle druhé, respekt a renomé razí strmě vzhůru. Na svých 27 let toho stihla už poměrně dost, ne?