Když si chcete dát dobrou zmrzlinu, jdete k okénku s opočenskou. Když si chcete dát skvělý pohár, usadíte se u Mahlera. Domov horkých malin a nejčokoládovějšího dortu už také znáte. Kam se ale vydat na zákusky?

Cukrárny v Olomouci, co se jejich hojnosti týče, celkem zdatně konkurují kavárnám. Najdete jich bezpočet a to nejen v centru. Všechny nabízejí kopečkovou, některé i točenou zmrzlinu, všude vám připraví zmrzlinový pohár s kopcem šlehačky a všechny operují se stejným arzenálem zákusků.

Doby, kdy kopečková zmrzlina válcovala v oblíbenosti tu točenou, jsou pryč. Obzváště poté, co krajani na dovolené v Itálii zjistili, jak má takový kopeček vypadat. Naštěstí je tu stále točená, která si drží svůj vysoký standard a nízkou cenu. Stačí najít správné okénko a vybrat příchuť. Obzvláště doporučuji ta okénka s vlaječkou z Opočna. Šmoulovou ani pistáciovou v nich nenajdete, ale na klasické vanilkové si pochutnáte tak, jako nikde jinde.
Pokud je pro vás kornout zmrzliny málo, je třeba zkusit poháry například v Café Destiny ve Ztracené ulici. Jeden zdejší pohár by totiž zasytil i čtyřčlennou rodinu. Kvalitu před kvantitou upřednostňují v Mahlerovi. K vynikající chuti nabízí i příjemné posezení. Vychutnávat jejich karamelový pohár venku na zastíněné zahrádce s výhledem na radnici je zážitek hodný nedělního odpoledne.

Se zákusky jsem však bezradná. Jako mají kavárny své medovníky, mají cukrárny své indiány a větrníky. Další pokusy o oživení repertoáru troskotají na přílišném množství krému a cukru, nebo na umělé chuti "šlehačky". Nepoštěstilo se mi v Olomouci narazit na takový, který bych mohla doporučit. Ručím jen za tradiční hořickou trubičku s pravou šlehačkou, jejíž věhlas bohužel nepřesáhl hranice královehradeckého kraje. Poradíte vy?