Vědecká knihovna Olomouc (VKOL) zorganizovala pro své pracovníky, jejich rodinné příslušníky a knihovní příznivce autokarový zájezd do Vídně. Hlavní náplní cesty do Vídně byla návštěva a prohlídka Národní knihovny Rakouské republiky. Knihovny nejsou srovnatelné, nicméně každé poznání může být poučné.

Jeden aspekt mají obě knihovny naprosto shodný. Jak Národní knihovna Rakouské republiky, tak i Vědecká knihovna v Olomouci mají právo povinného výtisku, což znamená, že z celé země podle zákona putuje jeden výtisk do tímto právem obdařené instituce. Kolik je takových knihoven v Rakousku, jsme se sice nezeptali, ale v Česku jsou tři: Národní knihovna v Praze, Národní knihovna v Brně a Vědecká knihovna v Olomouci. V každém Olomoučanu by to mělo, pokud se o knihy zajímá, vyvolat pocit hrdosti, protože je to předpoklad, aby se knihovna stala místem skutečného bádání.
Ale vraťme se napřed do Vídně. Olomoučané byli knihovnou provedeni panem Michalem Lionem z českého rodu Vídeňáků, jichž žilo na přelomu století v dunajské metropoli více než v samotné Praze. Je prvním středoškolským profesorem češtiny, který po válce dosáhl své kvalifikace v Rakousku. Fondy české literatury počínaje obrozením a konče rokem 1918 patří k tématům, o nichž hovoří s nadšením.
Všem bylo umožněno prohlédnout si ve vídeňské knihovně výpůjční prostory, reprezentační sály, ale i částečně technické zázemí, které umožňuje transportovat objednané knihy z pěti podzemních podlaží do studoven a výpůjčního prostoru. Bylo možno si uvědomit, že Evropa je Evropa, v níž jsou projevy kultury a způsoby myšlení podobné, jen v rozdílných podmínkách odlišně zabezpečované.
Bylo připomenuto, že válka srazila Rakousko tak na kolena, že poté, co nám rakouští hokejisté v roce 1947 pomohli vybojovat titul mistrů světa v ledním hokeji, uvítali, když jsme jim poslali jako výraz vděku vlak uhlí. Po letech si jezdíme do Vídně uvědomovat, co by bylo dobré, kdybychom měli, co mají oni, také u nás doma.
Pokud se týká knihovny - mějme na mysli VKOL - mělo by jít o budovu, do níž by se daly soustředit všechny její fondy (v mnoha krajských městech se už postavily nebo stavějí, a to dokonce i tam, kde není knihovna obdařena právem povinného výtisku). V Olomouci se o tom zatím ani neuvažuje. Alespoň žádný z pracovníků knihovny o tom nevěděl, ani o tom neměl tušení. V připravovaném koncepčním plánu rozvoje Olomouce není ani naznačena lokalita, kde by se s knihovnou počítalo, a to přesto, že olomoucká univerzita s osmi fakultami a jejich dvaceti tisíci studenty, jimž všem VKOL slouží, je kolos nesrovnatelný s čímkoli jiným, co široko daleko existuje. České hlavy se na rozdíl od investorů a podnikatelských subjektů nahradit importem nedají... Vytvářejme proto předpoklady, aby u nás mohly být pěstovány.
Miniaturní "chaloupka" za červeným kostelem na to stačit nebude. Problémy knihovny s právem povinného výtisku (to berme jako mimořádně přínosné právo) ani nebude moci vyřešit kraj. Ve Vídni (děkujme jí za to) možná všem došlo, že VKOL chybí na počátku "S" a tomu odpovídající zřizovatel.