Jako svou další sondu do světa grafologie připravila Helena Veličková analýzu písma básníka Jiřího Wolkera a zjevila početným zájemcům formou pečlivého výkladu, jak se jeví osobnost básníka z tohoto pohledu.

Setkání nad verši a dopisy, jež Wolker napsal v rozmezí osmi let, ukázalo, co je v člověku stálé, stabilní, neměnné a určující, a zase naopak kdy se v písmu i v osudech může změna projevit, a to nikoli nahodile a náhodně, ale jako projev dozrávání a volby v rámci daných fyziologických i duševních předpokladů.

Setkání s Helenou Veličkovou se uskutečnilo v přednáškovém sále Vědecké knihovny Olomouc. Grafoložka si byla vědoma všeobecné nezasvěcenosti běžného publika a otevřela přednášku několika základními informacemi o vzniku grafologie jako způsobu vědeckého bádání a poučila přítomné, čeho si grafolog v písmu všímá, co analyzuje a jaké závěry z toho vyvozuje. Součástí poučení byla i informace o tom, co grafická podoba písma nejen neprozradí, ale ani nenaznačí, a co musí proto být zjišťováno jinými vědními obory.
Zkoumány a analyzovány byly rukopisné texty básnické i prozaické, nejen písmo samé, ale i dislokace textů na papírovém archu a její změny. Pozoruhodné podle přednášející je u Wolkera poměrně vyvážené rozložení typicky "mužských" a "ženských" grafologických rysů, inklinace a Wolkerův respekt k silným autoritám, výrazná koketérie s radikálním hnutím (pohledem ostrým a chladným jak nůž prořízl okno a vbod se v tu nádheru), jež mohla být i formou umělecké provokace vůči vlastnímu světu, v němž se pohyboval a na němž byl závislý.

Spíše v náznaku než reálné prožívaní společenských rolí určených jeho nemocí a silnou osobností matky znamenaly pro Wolkera jakési niterné trauma, jež se promítalo řadu let i do jeho písma a překonáno bylo až v závěrečné fázi básníkovy životní pouti jeho absolutním smířením, jež dokladuje i veršovaný epitaf, jehož první polovina je i mottem na jeho hrobě v Prostějově.
Helena Veličková se projevila jako zasvěcená grafoložka, pro níž jsou frekvence jistých jevů v písmu logicky vypovídajícími jevy, jež napomáhají nahlodávat často spekulativně vytvořené mýty, jimiž jsou téměř všechny velké osobnosti obklopeny.
Závěrečná diskuse potvrdila, že současná prestiž grafologie není u nás absolutní, čemuž nasvědčovaly i názory, že by poznávání osobností mělo být podpořeno i archivním bádáním a analýzou díla v souvislosti s podněty, jež k jeho vzniku přispěly.