Už se těšíte? Nebude to trvat dlouho a za pár měsíců nám Masarykova třída namísto čilého dopravního ruchu ožije ruchem stavebním. Ve chvíli, kdy zdejší most přes Moravu dostane jasnou vizi budoucí podoby a následně také stavební povolení, mohou se realizátoři vrhnout do stavebního ruchu dovršujícího druhou etapu výstavby protipovodňových opatření. Navrhovaná betonová žebra nesklidila mnoho pozitivního ohlasu, vystřídat by je mohl model s kovovou nosnou konstrukcí uprostřed. Co je na něm nejpozoruhodnější? Vrací se k modelu z devatenáctého století!

Postavit most – to není jen tak. Nejen že to trvá nějakou dobu, stojí to nemalé úsilí a také nervy místních obyvatel a řidičů, ale také to je dosti zásadní prvek ve vizáži města. Obzvláště tyto dva mohutné kusy, plánované přes Moravu na Masarykově třídě a u Bristolu. Nejde to jen tak si to rozmyslet, že teď se nám přestali líbit a že to vlastně hyzdí naše krásné město.
Nesouhlasné hlasy se naštěstí vzbudily zavčasu. Podélná betonová žebra si to s obyvateli města a radními rozházela ještě před tím než se stihla zrodit. Příliš betonu, příliš velkého betonu, příliš naddimenzovaného a rušivého betonu. Tento návrh řešení to tedy rozhodně nevyhrál.

Proto byla na scénu povolána kapacita. Renomovaná autorita v oboru. Dokonce nositel ocenění Architekt roku 2013. Antonín Novák z brněnské kanceláře architektonického studia DRNH. Spasí olomoucké mosty a tím i olomouckou architekturu? Jenže, jeho úkol zdaleka nebude tak snadný. Má to totiž hned několik háčků. Na čem se shodneme určitě všichni je to, že most rozhodně musí být funkční. To znamená – musí vyhovovat požadavkům a nárokům dopravním. Kromě motorových vozidel všeho druhu tu vede trať také tramvajová. Zároveň musí ale splnit požadavky památkářů, a co je neméně důležité, ba možná nejdůležitější – musí obstát v rámci protipovodňového plánování. Právě v rámci II. B etapy protipovodňových opatření má být přebudován. Půjde to dohromady a podaří se všechna ta neodbytně důležitá měřítka na tento most skloubit?
A víte, co je na tom asi nejvíc pozoruhodné? Nový návrh, který má nahradit předchozí neúspěšný a kritizovaný, vychází z řešení mostu v devatenáctém století. Ano čtete správně. Vracíme se dvě století zpátky. Tomu říkám závratný vývoj moderní doby. Zdá se, že co je staré, je i dobré – až tak, že stojí za to oprašovat dvě stě let starý model dnes, v jednadvacátém století.

To jsem tedy pěkně napjatá, jak to všechno dopadne. Doufám, že dobře. Určitě bych nerada, aby mi jednoho mimořádně deštivého dne proplul kolem domu most – sice pěkný, ale neodolný. Podle oznámení města už se všechno pěkně chystá. Na podzim by měl most dostat stavební povolení, a tak by se ještě letos mohlo začít bourat a zase budovat. Ale napětí, kdy k tomu všemu dojde, stále trvá. Možná mi dávají ještě dostatek času k tomu, abych se přestěhovala. Kdo ví, možná ještě zpanikařím a zahájím ústup. Většina lidí prchá před velkou vodou, já bych prchala před těmi, kdo se nás paradoxně snaží před masivními přívaly vody ochránit. Vím, je to poněkud nevděčné, ale už tak je toho dost, že mi pod okny jezdí auta jako po dálnici, sousedi rekonstruují byt a až mi tam začnou kácet most, bagrovat a budovat nový, to bude teprve rachot pro moje nervy. Na druhou stranu, pokud to přetrpím, dočkám se kolem domu dvou hezkých nových mostů, čeho mi však bude mimořádně líto, tak to budou ty hezky zelené a přímo k procházkám vyzývající zelené cestičky. Jenže po smršti protipovodňových úprav je vystřídá kámen, beton a já nevím co všechno za bezpečný materiál podílející se na super korytu proti velké vodě. Samozřejmě – bezpečí obyvatel je na prvním místě, o tom žádná. Proto za nás za všechny doufám, že momentálně poklidná a krásná Morava se svého umělého koryta bude, ač z donucení, držet a nerozhodne se zaprotestovat.
A já prosím, pane Antoníne, postavte nám ten most hezky, a kdyby to šlo, tak také rychle. Mít pod okny bytu staveniště mostu nepatří k nijak příjemným záležitostem. Nezbývá než zadržet dech, zatnout zuby a modlit se, aby to bylo co nejdříve za námi.