Reklama

Sobota 4. května 2024, svátek má Květoslav, venku je 20.1 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Nová radní Kateřina Dobrozemská: o sociální pomoci, školkách, hřištích i o dostupném bydlení

Rozhovory

20.12.2022

Lenka Šťastná

Kateřina Dobrozemská je v politice úplným nováčkem. Za sebou má mnohaleté pracovní zkušenosti v sociálních službách a tak není divu, že od začátku usilovala právě o post náměstkyně pro sociální oblast a bydlení. Jaké formy sociální podpory město chystá? Čeká nás rozšiřování školek a úprava zázemí na dětských hřištích? Jak to vypadá s byty v režimu dostupného bydlení a proč se vůbec rozhodla vstoupit do politiky? Odpovědi nejen na tyto otázky se dočtete v našem rozhovoru.

Do vaší gesce spadá bytová politika a odbor sociálních věcí, což je oblast, která bývá někdy vnímána jako jedna z těch okrajovějších, přesto uplynulé roky ukázaly, jak je podstatná. Myslíte si, že by se na ni mělo město více zaměřit, než tomu bylo v minulosti?
Já nemůžu mluvit za všechny kolegy z rady, ale můj záměr je dát této oblasti pozornost, kterou si zaslouží. A jak říkáte, tak covid i ekonomická situace spojená s válečným konfliktem na Ukrajině nám ukázaly, jak stěžejní sociální oblast je. Já vím, že někteří politici si význam této oblasti tolik nepřipouští a naopak se vidí v ekonomice či strategických projektech, ale pro mě to rozhodně není tak, že by na mě zbyla nějaká nezajímavá část. Já jsem se naopak po celou dobu kampaně hlásila k tomu, že usiluji především o sociální oblast a bydlení. Takže za mě splněno a jsem tam, kde chci být, a kde si myslím, že mám mnohaletou praxi z oboru. Samozřejmě uvidíme, co následující roky přinesou. Když končil covid, tak se všichni těšili, jak se opět nadechneme a nikdo si nedokázal představit, jaké ekonomické turbulence nás čekají. Proto nechci říkat, že teď budeme všechno jen zlepšovat, protože jsou zkrátka věci, které se nedají odhadnout, ale určitě se dá udělat spousta smysluplné a strategické práce.

Už jste zmínila, že co se týká sociální oblasti, tak v té máte bohaté zkušenosti ze svého dřívějšího profesního života. Tak si to pojďme trošku rozvést…
Já možná začnu úplně od začátku. Po studiu na Slovanském gymnáziu jsem neudělala přijímačky na českou a německou filologii a rozhodla jsem se využít volna a procvičit si němčinu coby au-pair v Německu. Díky tomu jsem se dostala do rodiny, kde jsem se starala o čtyřletou holčičku, která se narodila předčasně a přeci jen potřebovala, aby se k ní přistupovalo jiným způsobem, než k ostatním vrstevníkům. To pro mě byla zkušenost, která mě hodně ovlivnila a po návratu do Česka jsem začala studovat sociální práci na VOŠ CARITAS, což je jedna z nejlepších škol na sociální práci v České republice. Už během studia jsem sbírala cennou praxi a následně jsem pracovala v adiktologické oblasti v olomouckém P-centru. Potom jsem se přes projekt MŠMT dostala k terénní sociální práci a asi o půl roku později mi bylo nabídnuto, abych se spolupodílela na založení pobočky Člověka v tísni v Olomouckém kraji, kde jsem na dlouhé roky zakotvila. Nejprve se formovaly mé zkušenosti v práci s klienty, postupem času vedení lidí a projektů a další manažerské dovednosti. Nakonec jsem pobočku převzala, to už měla pět kanceláří v různých městech kraje a přes padesát zaměstnanců.

A co Vás tedy vedlo ke vstupu do politiky?
Asi před deseti lety jsem se začala vnitřně zabývat myšlenkou, že právě politika by mohla být jednou z cest, kam můj život dále směřovat, jak ovlivnit podstatná témata v sociální oblasti, jako třeba dostupnost bydlení. Ta myšlenka ještě více zesílila během covidu, kdy jsem si uvědomila, že krizová opatření tvoří hlavně muži, kteří na ně nahlíží tou optikou, že žena vlastně "logicky" zůstane doma s dětmi, uvaří, pustí jim počítač s distanční výukou a postará se o ně. Ale většina žen nechce být "jen" mámou na plný úvazek, takže tohle by bylo dobré řešení na 14 dní, jenže když se to pak vleklo dlouhé měsíce, tak si myslím, že to mohlo být řešeno jinak. Za léta práce v sociálních službách jsem si mnohokrát vyslechla, že jsem naivní, a že z toho vyrostu. Ale já si myslím, že jsem nebyla naivní ani tehdy a ani teď. Jenom věřím tomu, že věci se dají dělat i jiným způsobem, než jsou lidé zvyklí.

S tím, že většina žen neplánuje být mámou na plný úvazek souvisí vlastně i část programového prohlášení, ve kterém jste uváděli, že byste se rádi zasadili o to, aby školky v Olomouci braly už dvouleté děti. Přitom najít místo ve školce je mnohdy oříšek i pro ty tříleté…
V Olomouci existují dětské skupiny pro tyto mladší děti, a to jak městské, tak především soukromé. Ale jejich cena je rozdílná a mnohem vyšší, než školné ve školkách. A já si nemyslím, že by zajištění místa pro dítě mělo pohltit veškerý výdělek, ke kterému si žena přijde. Chtěli bychom proto vést debatu s řediteli školek a pracovat s jejich kapacitami tak, aby jednak pojaly všechny tříleté děti, ale zároveň aby jim zbývalo místo i pro ty dvouleté. Samozřejmě chápu, že lidé mají nyní očekávání, že když nás zvolili, tak lusknutím prstu všechno splníme. Ale ono to nebude hned. Momentálně pracujeme na navýšení kapacity školek a teprve poté se dá vést debata o tom, jestli jsou ředitelé schopni některá oddělení posílit tak, aby do nich rodiče mohli umístit i dvouleté děti.

Kateřina Dobrozemská
(*1980, Olomouc)
Vystudovala sociální práci na VOŠ CARITAS a CMTF UP a mnoho let pracovala pro Člověka v tísni. Byla ředitelkou jeho olomoucké krajské pobočky a angažovala se v tématu sociálního vyloučení, chudoby a dluhové problematiky. Členem hnutí ProOlomouc se stala loni na podzim a v politice je zatím úplným nováčkem. S rodinou bydlí v Olomouci a má tři děti.

Foto: Jan Procházka

Vy sama máte tři děti. Jak vnímáte dětská hřiště v Olomouci? Je na nich něco, co Vám chybí a je to něco, co jako radní budete chtít změnit?
Hřišť je v Olomouci opravdu velké množství, což samozřejmě jako matka oceňuji, ale bohužel mi na nich chybí sociální zázemí. Celé roky se vedou debaty o tom, jestli by u hřišť měly být toalety či nikoliv, ale já si myslím, že minimálně do parku zkrátka patří. Nebo mít nějakou jednoznačnou dohodu s kavárnami v okolí, že toto jsou záchody v blízkosti, které nahrazují ty veřejné. To zázemí u hřišť je zkrátka téma, ke kterému bychom měli hledat cesty. A co mi také chybí, tak to jsou hřiště pro starší děti. Kdyby se podařilo vybudovat nějaké zázemí pro náctileté, tak bych byla ráda. Ale samozřejmě jedna věc je si to plánovat a druhá realizovat. Narážíme totiž na limity doby, kdy je na nás vyvíjen tlak, abychom šetřili. Takže otevřeně říkám, že spousta těch nedostatků, které vidíme, by si zasloužily vylepšení, ale nevím, jestli to půjde realizovat. Možnosti jsou omezené a my musíme prostředky zacílit podle priority. A momentálně je pro mě prioritou, aby nerostly počty lidí bez domova, aby lidé netrpěli hladem a abychom podpořili ty, kteří cítí velké existenční obavy.

Co si pod tím představit?
Už jsme navýšili Fond pomoci olomouckým dětem a nyní budeme spouštět kampaň zaměřenou na celou veřejnost, přičemž část z ní bude cílit hlavně na seniory, aby v obavě, že nové ceny energií neutáhnou, na sobě nezačali šetřit takovým způsobem, který by jim naopak uškodil. Tím myslím například, že když někdo vypne topení, aby ušetřil a nakonec skončí v nemocnici se zápalem plic, tak si zadělá na velké zdravotní problémy a systém to v důsledku více zatíží. Smyslem této kampaně bude poskytnout poradenství co největšímu počtu lidí, jestli mají vše dobře nastavené, ať už u dodavatelů energií nebo doma, posoudit, zda pobírají všechny dávky ze systému sociální pomoci, na které dosáhnout mohou, případně pomoci s procesem vlastní žádosti. Ve složitějších kauzách potom dál hledat cestu, jak konkrétního člověka podpořit.

A kde vlastně senioři mají hledat informace? V dnešní době je všechno hezky přehledně na nejrůznějších webových portálech, ale hodně seniorů nemá počítač a neumí se k těmto informacím dostat…
V Olomouci existuje přes dvě desítky klubů pro seniory, takže část kampaně bude zaměřená přímo do nich. Dále máme od 19. prosince na měsíc vyvěšené informační letáky v MHD, čímž vyvážíme to, že ne všichni se dostanou na internet. Část seniorů už je navíc nějakým způsobem zasíťovaná ve službách, a pokud jsou v nějakém diskomfortu, tak se o ně sociální pracovníci starají. Kampaň je namířena na ty, kdo dosud materiální podporu nebo dávky nepotřebovali.

Pojďme se dostat k dalšímu tématu, kterým je bydlení. Při současném nedostatku stavebních materiálů, energetické krizi i enormnímu růstu hypoték to vypadá, že vlastní bydlení začíná být luxusem, který si každý nemůže dovolit…
Myslím si, že když se u nás po revoluci začalo jít tou cestou, že cílem pro každého je dosáhnout vlastního bydlení, bylo to nešťastné. V Evropě to není běžné a já si nemyslím, že se každá rodina má zadlužit, mít hypotéku a vlastní bydlení. Už asi nikdy nedosáhneme toho, abychom vytvořili jednoduché, komplexní a všepokrývající řešení, ale myslím si, že by tady měla být vyvážená nabídka nájemního, družstevního a vlastnického bydlení. A lidé ve společnosti budou muset přijmout, že i ty slabší je potřeba podpořit, a že sociální bydlení má smysl. My máme nachystané nějaké projekty, abychom v Olomouci mohli postavit prvních pár desítek bytů v režimu dostupného bydlení, ale zároveň usilovně hledáme způsoby, jak to ufinancovat. Čekáme, jaké dotační výzvy se v příštím roce otevřou, jaké budou jejich podmínky a podle toho se budeme rozhodovat, jestli na to město má nebo bude muset počkat.

Pokud se nepletu, tak před volbami slibovalo hnutí ProOlomouc zajistit stovku bytů v režimu dostupného bydlení…
Já věřím tomu, že stovka bytů za celé volební období je reálná. Nechceme je všechny postavit, ale budeme kombinovat různé varianty. Město má bytový fond a i v něm budeme hledat kapacity, abychom některé byty mohli využít. (zamyslí se) Na billboard musíte napsat jednoduchý slogan, samotná realita má pak několik vrstev. Řešíte jaká investice je možná, zda získáte dotace, jestli nenarazíte při výkupu pozemků. Důležité je téma vypíchnout, že víme, že je zásadní, realisticky k němu směřovat. Ať to jsou kapacity ve školkách, ať je to bydlení, údržba veřejného prostoru, ale i bezpečné cesty a přechody… to všechno jsou témata, kterými se chceme zabývat tak, aby za námi zůstala práce, která bude vidět. Zároveň jsme ale řekli, že nechceme investovat za každou cenu, ale budeme hledat cesty, které město unese, aby se více nezadlužovalo.

Vy jste teď vyjmenovala několik věcí, kterými se chcete zabývat, včetně pojmů "bezpečné cesty a přechody". Na to se musím zeptat, co říkáte na současnou Zikovu ulici, kde jsou chaotické cyklostezky a právě chybějící přechody? Neplánujete s tím něco - v rámci pojmu "Bezpečná Olomouc" - udělat?
Je těžké vyjadřovat se k něčemu, s čím de facto nemáme nic společného, protože je to něco, co vzniklo ještě za bývalého vedení města. Chápu, že pro místní, kteří v lokalitě žijí a dennodenně se tam pohybují, je to nepříjemné a mrzí mě to, ale není reálné, že bychom zasahovali do právě dokončeného projektu. Bohužel se spousta projektů, které vznikají, podřizuje převážně automobilové dopravě a ty ostatní formy dopravy, jako pěší a cyklodoprava z toho vycházejí lehce pozapomenuté. Ale nemáme tady ještě plně nachystaná řešení, kdy bychom mohli říct řidičům "zaparkujte na okraji města a nastupte na tramvaj".

Tím se trošku dostáváme k nově schválené parkovací politice. Souhlasíte s ní v té podobě, v jaké je schválená?
Není to moje odbornost, takže její podobu nechci hodnotit. Já to chápu tak, že parkovací politika je první krok v tom, jak omezit množství aut ve veřejném prostoru. V některých lokalitách se prostě snaží lidé zaparkovat více aut, než je kapacita ulic a náměstí. Je to zkrátka první signál, že všechna auta se do města nevejdou a město upřednostní ty "domácí". Samozřejmě to vyvolává otázky a velkou zodpovědnost města mít efektivní veřejnou dopravu a umožnit občanům ji využívat jako první volbu. Já sama po Olomouci často jezdím veřejnou dopravou a myslím si, že je na docela dobré úrovni.