Tak tohle se nepodvedlo. Navzdory řečem o velkoleposti a světovosti připravované show zažilo včera Horní náměstí něco úplně jiného. Pár rozsvícených domů, flekatý sloup, barevná radnice... a dvě hodiny nudy. Korunu všemu pak pořadatelé nasadili projekcí dvacetiminutového dokumentu o tom, jak je v Česku krásně. A náměstí doslova vřelo zklamáním.

Po loňském úspěchu festivalu světla a videomappingu byli Olomoučané natěšení. Jenže se přepočítali nebo si špatně přečetli plakát. Obě akce se totiž rozdělily. A to, co loni nadchlo davy tedy divoké projekce na palácích, se letos odehraje až na konci září. Kolem osmé hodiny to ale z většiny lidí na náměstí zaplněném skoro jako za revoluce tušil jen málokdo. Už od sedmi zejména mladší rozehřála kapela Eddie Stoilow. Šlapala jako hodinky, kdo by ale tehdy mohl tušit, že právě sleduje zlatý hřeb večera v programu, jehož gradace bude připomínat fade out. Že něco není v pořádku, si lidé řekli už krátce po osmé, kdy se na pódiu objevil moderátor a mluvil a mluvil a mluvil. V tu chvíli si majitelé podrobného scénáře uvědomili, co znamená položka "zopakování informací", která se mezi body programu vyskytuje šestkrát. Informací všeho druhu pak lidé během večera dostali víc než svícení. Když se ale kolem půl deváté ozvalo odpočítávání, všechno bylo odpuštěno. Teď to přijde. Tři, dva jedna... a co? Čtyři domy se rozsvítily barevnými světly. Prakticky stejnými jako loni. Náměstí začalo podivně hučet, což ve výšce radniční věže, kde kroutila hlavou skupinka fotografů, znělo hodně zlověstně. O chvíli později dorazili supějící kolegové se zprávami zdola: nespokojenost na náměstí by se dala krájet a rozdávat jako dort, který nikomu nechutná. Uprostřed náměstí se pak rozsvítil světelný koberec. Z výšky vypadalo barevné blikání zajímavě, dole si ho mohli užít jen ti, kteří stáli poblíž. Stejně jako barmanskou show, ohnivou show a světelnou show, které sice mohly být zajímavé, většině náměstí je ale nepochopitelnými vstupy zprostředkoval jen moderátor. Úžasné, nádherné, neopakovatelné...

A pak přišla kostka. Unesco kostka. Už na tiskové konferenci o pár dnů dříve se pořadatelé rozplývali, jaký je to div, jak nápaditě uchopený... Obří kostka neprve zazářila červeným světlem, pak nás na několik minut přenesla do druhé poloviny devadesátých let, kdy jsme s otevřenými ústy čučeli na vychytané spořiče obrazovky Windows 98, pak se z kostky vyvalilo trochu kouře, ale my, co jsme si oddychli, že to monstrum jde konečně do pekel, jsme byli zklamáni. To hlavní teprve přišlo. Zaplněnému náměstí pořadatelé pustili skoro dvacetiminutový dokument o tom, jak je v Česku krásně. Podívali jsme se na nádherné záběry stověžaté Prahy, do křivolakých uliček Telče, dokonce i Olomouc tam na deset vteřin byla... Nádhera. Lidé dojetím plakali. Nebo možná z úplně jiných důvodů. A jen ti opravdu zvědaví. Ti rozumnější už postávali na zastávkách MHD, mávali na taxíky nebo nasedali do svých aut. A pak nám rozsvítili sloup. Tohle měl být jeden z hřebů večera. Marně jsme ale ty hřeby na osvícené památce sem tam pokryté jakýmisi fialovými fleky hledali. Pak světlo zhaslo, moderátor pochválil tu úžasnou podívanou, lidé povinně zatleskali a jde se dál. Pojďme si nejprve zopakovat informace a pak už hurá na soutěž. Na radnici pořadatelé promítli tři nejlepší návrhy, které lidé mohli tvořit na Facebooku. Výtvory amatérů vypadaly hodně podobně jako projekce, které nám pořadatelé nabízeli od profesionálů každý večer půlku léta. Další ohňová show, další světelná show na pódiu. Teď už si ji užilo více lidí, protože ti, kteří zbyli, se dostali blíž. A pak se to stalo. Opět ožila kostka. Pro velký úspěch opakování programu. Až skoro s podivem, že tu obludnost dav doopravdy nezapálil. Po dalších dvaceti minutách už toho většina lidí měla dost. Nebo se s prominutím ožrala tak, že už to vlastně bylo jedno. Opět se neštovičně rozsvítil sloup a dostalo se nám dalšího zopakování informací.

A pak se nad prořídlým náměstím rozzářily lasery. A najednou to bylo opravdu úchvatné a velkolepé. Proč proboha tohle nedali někam na začátek? Paprsky sekaly z pódia do davu, vysílaly dlouhé barevné prstence, zelené stěny, které řezaly vzduch. Chvilku to vypadalo jako na obalu Dark Side Of The Moon, o něco později člověk podvědomě uhýbal před smrtícími paprsky z prvního dílu Resident Evil... Jenže pak byl konec a ani skvělý závěr nenapravil dojem ze zpackaného večera. Celá Noc světel budila dojem kolotočářů z Prahy, kteří vezmou na venkov jen řetízkáč a autodrom. Kdo by se kvůli těm vidlákům montoval s horskou dráhou. Takhle ne. Takhle tedy opravdu ne.

Nebo to vidíte jinak? Nadšený moderátor vyzýval fotící a točící návštěvníky, aby zahltili Facebook. My vyzýváme ty, co umí psát. Jak to vidíte vy? Dole pod článkem máte prostor.