Zaprvé je kvůli této olejomalbě nutné přepsat dějiny evropského umění. Obraz o rozměrech 26,3 x 21,3 cm dokazuje, že Mánes v závěru života technikou malby předběhl svoji dobu. Dvě desetiletí před nástupem impresionismu se dokázal vzepřít tehdy vládnoucímu stylu. Nebýt jeho smrti, stál by český malíř v čele nového trendu, jenž posléze ovládl evropskou uměleckou scénu.
Zadruhé. Obraz byl zhruba 140 let ukrytý před zraky odborníků i veřejnosti. Nyní se mu ve Vlastivědném muzeu v Olomouci dostane zasloužené pozornosti. Příběh jeho objevu je strhující, nechybělo málo a unikátní plátno mohlo zmizet nadobro.

Poslední olejomalba geniálního malíře

Obraz vznikl v roce 1867. Šlo o Mánesovu poslední olejomalbu, o čtyři roky později umírá. "Podnětem pro vznik obrazu byla zakázka na velký obraz Slavnost rusalek, který ale z důvodu Mánesovi nemoci už nikdy nevznikl. Mánes se začal velmi důkladně připravovat. Nechal se slyšet, že konečně může malovat z hloubi svého srdce nikým a ničím nesvazován," popisuje současný majitel plátna pan Čeleda.

Podle odborníků tak vzniklo dílo, které z dnešního pohledu ukazuje, že Mánes byl na prahu cesty, jež by určila zcela nový směr evropského malířství. A to mnoho let před vznikem impresionismu.
"V Mánesově době vládl tradiční akademický způsob malby. Až po jeho smrti se začínají ve Francii objevovat první avantgardní malířská díla bránící se akademismu, později označovaná jako impresionismus. Bohužel Mánes zemřel dříve, než stihl tento zcela revoluční způsob malby rozvinout. Utonulý je jediný dochovaný olej z posledního tvůrčího období tohoto geniálního malíře," uvádí ředitelka Sbírky umění 19. století a klasické moderny Národní galerie Praha Veronika Hulíková.

Důležité je místo, kde Mánes obraz Utonulý vytvořil. Šlo o zámek v Čechách pod Kosířem. Zde byl tento dnes již oceňovaný malíř po dvě desetiletí častým hostem a stal se i rodinným přítelem hraběcího rodu Silva Tarouců, jimž toto sídlo na Prostějovsku patřilo. Na zámku, jenž je dnes pod správou Olomouckého kraje, vznikla řada Mánesových děl.

Po malířově smrti zůstává drobná olejomalba v rukou Silva Tarouců. Ti ji posléze coby poděkování za věrné služby věnovali svému vrchnímu komorníkovi Janu Pchálkovi. Aniž to tuší, do penze si v 70. letech 19. století odnáší skutečný klenot.

Nejdokonalejší Mánesovo dílo

Přichází rok 1907, pro tento příběh má zásadní význam. Hlavní postavou je nyní pražský badatel, historik a publicista Emil Edgar. Na začátku 20. století je již Mánesovi coby geniálnímu tvůrci věnována velká pozornost, Edgar tak při pátrání po Mánesových dílech nemohl zámek v Čechách pod Kosířem minout. Přímo od Silva Tarouců se dozvídá o díle Utonulý, jeho další cesta vede k vrchnímu komorníkovi na odpočinku Janu Pchálkovi.

"U něj Emil Edgar olejomalbu vyfotografoval a v roce 1907 o ní publikoval nádherný článek v časopise Dílo. To bylo pro další osud a prokázání původu obrazu rozhodující. Později se Emil Edgar neúnavně snaží přimět ministerstvo kultury a Národní Galerii ke koupi obrazu od pana Pchálka. Svědčí o tom zachovalá korespondence. Bohužel se to nepodařilo a Utonulý na celé století zůstává v rukou potomků vrchního komořího," vysvětluje ředitelka Sbírky umění 19. století a klasické moderny Národní galerie Praha Veronika Hulíková.

Sám Edgar obraz Utonulý označil za nejsugestivnější, nejscelenější a nejdokonalejší Mánesovo dílo. To však postupem času upadá v soukromé sbírce v zapomnění. Je jen velkým štěstím, že nebylo zcela ztraceno či zničeno.

Zlomový je rok 2004, kdy umírá poslední potomek Jana Pchálka a plátno se dostává do rukou nynějšímu majiteli. Ten díky článku z roku 1907 dokáže, že jde skutečně o obraz Utonulý, v Národní Galerii tím zaskočí osazenstvo celého oddělení, jež se zde věnuje umění 19. století.
"Nebyli schopni tomu uvěřit. Došlo i na slzy. Mysleli, že je toto dílo už navždy ztracené, nikdy ho neviděli," popisuje současný majitel obrazu pan Čevela.

Ve spolupráci s Národní Galerií byl obraz detailně prozkoumán, rentgenové snímky odhalily Mánesovu bravurní podkresbu. Historici umění i malíři včetně Ivana Exnera prezidenta S.V.U. MÁNES se shodují na výjimečnosti díla, které bylo jeden a půl století skryto a čeká na svoje velkolepé znovuzrození v kontextu i s evropským uměním z úhlu dnešního pohledu.

Na zámku v Čechách pod Kosířem bude tento unikátní obraz k vidění až do konce srpna.