Poskytují nám chvíle pohody, když se chceme potěšit. Otevírají nám svou náruč, když je nám zle. Utrhujeme si chvilky, abychom utekli od šedé všední reality a mohli s nimi uniknout do jiného zábavnějšího světa. Někteří z nás si náklonnost k nim vypěstovali již v útlém mládí, zatímco jiní jejich krásu poznávali postupně. Řeč je o milenkách, které vám toto vše nabídnou a nikdy nezradí – o knihách. Jakoby však nyní nastával jejich temný věk…

Začněme u nás v regionu. Letošní knižní veletrh Libri na olomouckém výstavišti Flora nahradila akce zaměřená na školní učebnice. Ani pro příští rok vedení výstaviště s tradiční knižní přehlídkou nepočítá. Pokračujme celorepublikově. Poslední evropský srovnávací průzkum ukázal, že současná česká mládež, oproti stejnému průzkumu před pěti lety, rapidně ztratila zájem o čtení. Přečíst nahlas text jim dělá značné problémy a ke knihám mají většinou mizivý vztah. České děti se tak z lehkého nadprůměru dostaly pod průměrnou evropskou míru. Zakončeme tento krátký exkurz do současné knižní situace globálním pohledem. Co se týče elektroniky, je jedním z největších hitů letošních vánoc takzvaná elektronická kniha. Zařízení, do nějž si stáhnete knihu v elektronické podobě a na displeji si pak pročítáte.

Současná doba jako by se zdála být pro knižní kulturu oním pověstným Koniášem, paličem a nepřítelem knih. Když jsem ve zpravodajství sledoval reportáž o zmíněném průzkumu mezi školáky a redaktorka se ptala tak desetileté holčičky, co čte, nestačil jsem se divit její odpovědi. Knížky že ona nečte, místo toho čte facebook. Nejvíce mě popravdě vyrazilo dech, s jakou bezelstností a upřímností to dívenka prohlásila. Nevím, zdali zánik četby krásné literatury a knih obecně je daní moderní společnosti. Jsem ten poslední, který by brojil proti pokroku, zároveň ale jsem zastáncem tradičních hodnot, do kterých bezesporu přečtení dobré knihy patří. Nedokážu si však představit dobu za takových dvacet let, kdy naší republice a světu bude vládnout současná nečtoucí mládež. Stejně tak mě odpuzuje představa člověka, který po celém úmorném pracovním dni usedá doma do křesla vedle plápolajících plamenů krbu, nalévá si šálek čaje, nebo sklenku dobrého vína, a do rukou bere technické udělátko, které mu následně ozáří obličej a on se začítá do románu od Agathy Christie.

Chtěl bych v tomto případě být špatným prorokem. Nevím, jestli se mi toto přání vyplní, ale jediné čím jsem si jistý, je, že co se týče knižní kultury, budu i nadále zarytým tradicionalistou. Budu za svými milenkami stále utíkat, aby mi poskytly jen to, co umí ony. Budu se o svůj knižní harém starat, opečovávat ho a stále rozširovat. Budu vzpomínat na všechny krásné chvíle, které jsem s každou z nich prožil. A až třeba při cestě vlakem se mnou bude v kupé sedět člověk, kterému v jeho elektronické knize dojde baterie a jemu všechna písmenka zmizí, budu se jen usmívat a obracet jednu stránku za druhou. Dobrou milenku totiž silikonový čip nenahradí.