"Všichni klesáme do mravního bahna, a když je to bahno doslovný, tak se aspoň líp vžijeme do role," řekl po nedávném koncertě na olomoucké pivně-blátivo-dostihové dráze Xindl X. Zpěvák, který rozhodně není jen "anděl, co tě dostal na povel". Písničkář, jehož přímé texty se strefují přesně tam, kam mají. A nakolik je ve svých textech on sám? Co pro něj vlastně znamená, když se řekne....

Peníze? Sláva? ("Zkoušíš dávat góly na všechny strany, odkud tečou money.")
To jsou dvě věci, za kterejma se člověk žene. A někdy zjistí, že se dohnal do slepý uličky. Ale jsou to věci, o kterých se nedá moc mluvit napřímo, proto je míchám v textech s ironií. Když někdo řekne, že hnát se za slávou nebo za penězma je blbost, je to strašně patetický. Ať už duchovně nebo fyzicky, nijak zvlášť bohatý nejsem. Fyzicky jsem všechny peníze utratil za videoklip a za natáčení nový desky, takže jsem v pěkným mínusu. Co se týče duchovní slávy, ta byla v posledním roce spíše honbou za koncertama. Takže na nějaký budování si lepší karmy nějak nebyl čas.

Alkohol (a následná inspirace)? ("Spánek je pro nuly, chce to po nocích Morgany, po ránu Redbully...")
Jsem abstinent, ale je pravda, že ne zase tak dlouho, asi rok. Ani před tím to ale nebyla alkoholová první liga. Je pravda, že něco odžito mám, ale spíš využívám představivost a některý svý zážitky si dokážu přetavit do nějaký extrémnější polohy. Takže mi stačí jen málo, abych se dokázal tvářit, že jsem chytrej, a že to mám ze zkušenosti.

Andělé a víra? ("Já vím, co je v nebi in, já znám číslo na Boha, já znám i jeho PIN.")
Já moc nevěřím, spíš doufám. A to doufání se v průběhu života dost střídavě mění. Spíše je to chtění věřit než schopnost věřit. Zatím jsem člověk, zmítanej neurózama dnešního světa a obecná nedůvěřivost je taky vlastnost mně vlastní. Jinak, tahle písnička mě už spíš baví v jejích nejrůznějších obměnách. Sice je o vážných věcech, ale s klukama už si z ní často děláme srandu.

Sex? ("Od marasmu k orgasmu a zpět, to je náš svět.")
Něco jsou vlastní věci, něco zkušenosti kamarádů, něco je úplně vymyšlený. Nechávám lidi, aby hledali a představovali si, co je reál a co je fantazie, aby to nebylo tak prvoplánový.

Konzum? ("Máš se fajn, máš se k světu a ten svět jsi stáhnul z internetu.“)
Jak kdy, ale úplně se od něj nedokážu oprostit.

O konzumu je i text písně DigiHrách, který jste napsal pro kapelu Kryštof. Jak jste se dostali ke spolupráci?
Tahle písnička vznikla ještě předtím, než jsme s Kryštofem odehráli společné halové turné. Na jejím vzniku jsme se domlouvali po Facebooku. Sice v ní zrovna Facebook a mail kritizujeme, ale bylo jasný, že to jinak ani nenapíšeme. Osobně jsme se vlastně potkali až na společných koncertech.

Do povědomí většiny lidí vás katapultoval Anděl, ale vy sám už hrajete mnohem déle. V čem vás cesta nahoru“ změnila?
Mám za sebou určitě jiný zkušenosti, ale zase tak moc jinej člověk nejsem. Rozhodně jsem zaměstnanější, ale na tvorbě se to zatím neodrazilo. Jakmile je člověk v nějakým kolotoči, nemá tak moc času tvořit úplně nový věci. Takže jsem za tu dobu nenapsal ani moc nových písniček, spíše jsem se snažil o sebezdokonalování v hudební rovině.

Co vás teď v nejbližší době čeká?
Určitě festivaly. Od července startuju s novou kapelou, v úplně novým složení. Za tu dobu, co spolu hrajeme, už se to nějak unavilo. Mezilidský vztahy jsou sice super, ale už bych chtěl hrát jinak a načerpat do sebe nový hudební vlivy. Potřeboval jsem se posunout. Repertoár bude na jednu stranu folkovější a na tu druhou hip-hopovější. Oba tyhle póly budou víc zvýrazněný. V sestavě ubude saxofon a přibudou klávesy a banjo. V týhle sestavě už jsme natočili singl Láska v housce, který zpívám spolu se svojí přítelkyní Olgou Lounovou.

Takže po fanynkách se nedíváte?
Nemám důvod, jsem teď spokojený. Vnímám je jako masu lidí pod pódiem, ale že bych v ní hledal nějaký objekt zájmu, to ne. To už mám za sebou.