"Co se tady motáš?" řve na mě ze staženého okýnka černého bavoráku tlustý chlápek s mobilem u ucha. Je něco po třetí hodině odpolední a jdu prostředkem pěší zóny Denisovou ulicí. V době, kdy by tu kromě tramvají prakticky nemělo nic jezdit, tu panuje celkem čilý ruch. A co teprve ráno, to se raději z bezpečí chodníku do vozovky odvážím jen po dvojitém rozhlédnutí.

V ranních hodinách se historické centrum Olomouce mění v obří parkoviště. Řidiči totiž zhusta využívají, že mezi šestou a desátou mají do pěší zóny povolen vjezd zásobovací vozy. A zásobovat se dá vším.
Kritická situace byla v Ostružnické ulici. Majitelé aut totiž vědí, že v jednosměrkách se může parkovat po obou stranách vozovky. Že je však jasně vymezena i minimální mezera, aby se ulicí dalo projet, už nikoho nezajímalo. Městská policie proto instalovala značky, které parkování po levé straně zakázaly. Popeláři a dodávky už sice projedou a zuřivé houkání a nadávání se neozývá tak často, přesto se tu musíte mít na pozoru.
Auta ráno zaplní i náměstí. Od rohu s Opletalovou ulicí až k Edelmannově paláci je plno. Český řidič je totiž tak trochu filuta. Na pravidlech ho zajímají hlavně kličky, kterými se dají obejít. A vymluvit se na zásobování je snadné. Až příliš často tak vídám hezké pány v oblecích, kteří pár minut před desátou vyjdou z kanceláří, na tváři spokojený výraz, sedají do svých plechových mazlíčků a s nohou na plynu proklatě blízko podlaze mizí z luxusního parkoviště, kde po nich nikdo nic nechce. Kdyby je zastavili strážníci, oni přece museli zásobovat. Ale městská policie má rozum a začne s razií až po desáté, kdy už se dá vymluvit těžko.
Přestože radnice byla letos trochu přísnější s vydáváním povolení vjezdu do zóny a opravdu opatrná s vydáváním parkovacích karet, většina řidičů, která po ránu využívá tohle bezplatné parkoviště, žádnou bumážku nepotřebuje.
Po desáté hodině je v centru už celkem klidno, zkratku přes Denisku a Pekařskou však nikdo neuhlídá. Že to je pěší zóna, ví malokterý z chodců. "Deniska? Vždyť tam jezdí auta!" diví se. Přitom radnice tu už pravidla jednou zpřísňovala. Chtělo by to buď tvrdý zákrok a nebo zrušení všech pravidel. Dnešní situace je spíš výsměch.
Věřím, že když dají páni úředníci hlavy dohromady, určitě nějaký nápad příjde. Můj selský rozum třeba říká, že na to, abych vyložil zboží, nepotřebuji tři hodiny. Možná by stačilo, kdyby obsluha městských kamer řekla botičkovým týmům, kdo že se s tím zásobováním tak loudá.
Městu se uleví a chodec se nebude muset bát, že ho v pěší zóně srazí nějaký pitomec, který si to po kočičích hlavách mastí šedesátkou s mobilem u ucha.