Bude to téměř jednadvacet let, kdy na náměstích po celé České republice znělo chrastění klíčů doprovázené provoláváním hesel o svobodě. Nyní se na olomoucké náměstí tisíce klíčů v podobě specifické sochy vrátily a z úst mnohých jsou nyní slyšet slova o hnusu obludnosti, okamžité demontáži a ostudě. Kontroverzní socha tak zapůsobila a ťala do živého. Nezbývá, než jejímu tvůrci Jiřímu Davidovi zatleskat.

Nebudu hodnotit uměleckou úroveň celého projektu, neboť nejsem žádný kunsthistorik. Proč je však potlesk na místě? Autoru klíčové skulptury se podle mého názoru povedlo vytvořit nejen specifické výtvarné dílo, ale zároveň naplnit podstatu moderního umění. Mezi priority moderny totiž patří otvírat a podněcovat ve společnosti diskuzi o aktuálních a ožehavých tématech. Kontroverzní výtvarník David tím, že poslepoval tisíce klíčů do výsledného slova revoluce, jehož jednotlivá písmena odkazují na produkty předlistopadového komunistického režimu, předvedl mistrný kousek. Otevřela se totiž debata, která odkrývá samotnou podstatu demokracie a její odlišnost od předešlého vládnoucího komunistického režimu. Právě ve slovech veřejná diskuze můžeme nalézt onen diametrální rozdíl. Vrátíme-li se o oněch jednadvacet let nazpátek, můžeme vzpomenout na dobu, kdy na náměstích a veřejných prostranstvích po celé naší republice stály a vznikaly nevkusné sochy Stalina, sovětských vojáků s kulomety či zde byly naprosto triviálně umísťovány osvoboditelské tanky. O nulové umělecké hodnotě těchto výrobků socialistické výtvarné manufaktury snad není třeba pochybovat. A o tom, že proti těmto výtvorům nehlesl veřejně v době jejich vzniku ani hlásek, snad také není pochyb.

Podle mého názoru však David umístěním své klíčové sochy odkazující na doby (nejen v umění) snad už dávno minulé, ukázal rozpor mezi těmito dvěma údobími vývoje naší společnosti. Nyní mohou lidé chodit a z plných plic vykřikovat a ostatní přesvědčovat o tom, že daná socha je naprostý vrchol nevkusu a měla by okamžitě zmizet. Ba co víc, najde-li se dostatečný počet odpůrců oné sochy, mohou využít relevantních možností, jak její další existenci zabránit. Petice za zrušení sochy s tisíci či desetitisíci podpisů, která poputuje za zastupiteli města, radními, nebo k primátorovi, dokáže v současné době vytvořit dostatečný tlak pro to, aby kompetentní orgány a činitelé rozhodli o odstranění sochy. A kdyby tato situace skutečně nastala a na nátlak většiny veřejnosti byla socha odstraněna, jsem přesvědčený, že sám její autor David by proti tomuto postupu nic neměl a nemohl by nic namítat. Máme přece demokracii a i o tom se jeho kontroverzní dílo stojící na olomouckém náměstí snaží vypovídat.