Probíhající výstava Josef Čapek – Vidět knihu patří k mimořádným událostem výstavního dění v Olomouci. Její vernisáže se zúčastnil i zeť Josefa Čapka - Jaroslav Dostál. Dochovaný umělecký odkaz Josefa Čapka, vystavený v Salonu a Kabinetě muzea, může být Čapkovými nejbližšími vnímán specifickým pohledem, a tak jsem požádal Jaroslava Dostála o rozhovor na toto téma.

Jak jste přijal zprávu o výstavě knižních obálek a dalších uměleckých objektů Josefa Čapka?
Předpokladem expozice byl obdiv libereckého antikváře k Josefu Čapkovi a jeho schopnost v rámci profesního zaměření vytvořit skutečně reprezentativní soubor Čapkových knižních obálek, který by korespondoval s výstavní orientací Muzea umění v Olomouci. Josef Čapek vytvořil knižní obálky v letech 1919-1938. Těším se, že bude vydána obsáhlá publikace obálek a knižních ilustrací, na které pracuje již čtyři roky Alena Pomajzlová. Za Muzeum umění v Olomouci na výstavě spolupracovala Hana Bartošová, autorem koncepce je Zdeněk Primus, který pro výstavu také vybral některé z odložených olejových skic k budoucím obrazům.

Olejové skici jsou překvapivým doplňkem Čapkových obálek. Dochovaly se vlastně náhodou a jakýmsi “nedopatřením“ při naplňování Čapkova přání...
Olejové skici jsou dvojího druhu: jednak oboustranné rozřezané a pak ty sňaté mnou z rámů, na které byly Josefem Čapkem přitlučeny prázdnou stranou navrch, aby se na plátna dalo znovu malovat. Já jsem je opět napjal pomalovanou stranou nahoru.
Josef Čapek byl zatčen v den začátku druhé světové války a po roce v dopise z koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru píše manželce Jarmile a dceři Aleně: “Pomalovaná plátna bez blindrámů pod podiem v mé pracovní místnosti jsou zničené nebo nedokončené věci, které chci přešepsovat, abych na ně znovu maloval, tedy ne pro výstavy nebo pro prodej určený materiál, nesmí se také dostat do mé umělecké pozůstalosti. “ Dopisy museli vězňové psát německy, dle předpisu srozumitelně a čitelně...

Co se dělo poté? Došlo k naplnění Čapkova přání?
Čapkova choť Jarmila, moje tchyně, se snažila splnit Josefovu žádost a pochopila ji tak, že snášela odložená plátna ke kotli v prádelně a před spálením je rozřezávala. Motivem pro ni byla vůle naplnit manželovo přání. Jeho díla si velmi vážila, pomáhala při přípravách výstav, pečovala o oleje, kresby, grafiku a rukopisy. V roce 1958 vyšel soupis knižní grafiky – Vladimír Thiele: Josef Čapek a kniha. Komunistická cenzura zakázala reprodukovat obálky knih autorů, kteří emigrovali nebo nevyhovovali  totalitnímu režimu, a tak je kniha ochuzena o několik desítek obálek. Některé z nich vidíte na současné výstavě.

Je neuvěřitelné, jaké osudy provázely umělecký odkaz Josefa Čapka. Jste vlastně jediný, kdo je může připomenout...
Paní Jarmila zemřela 30. prosince 1962; nestačila všechna plátna-skici spálit a povinnost to realizovat přešla na jejich dceru Alenku, mou paní. Některá zachovalá i poničená plátna viděl Jiří Kotalík (tehdejší ředitel Národní galerie) a Jaroslav Slavík (historik umění) a ten uspořádal výstavu "Neznámý Josef Čapek“ v Národní galerii v březnu 1966. Do katalogu byla vložena příloha – kopie zmíněného dopisu Josefa Čapka z Buchenwaldu. Velký svitek pláten jsme – vedeni tímto pro nás rozhodujícím pokynem – hodili do řeky.



Jaké osudy měly obrazy, které jsou vystaveny na olomoucké výstavě?
V prádelně u kotle nalezená rozřezaná, po obou stranách pomalovaná plátna jsem – pokud se z kousků daly sestavit celé obrazy – uchoval mezi dvěma skly. Tento postup je patrný u skici Loučení/Hlava ženy (Albatros), která byla poprvé vystavena v rámci expozice českého kubismu v Salzburgu na podzim roku 2001. Na výstavě Josefa Čapka "Nejskromnější umění“ v Obecním domě v Praze v roce 2004 byly vystaveny již dvě rozřezané olejové skici a jedna mnou obrácená, původně Josefem Čapkem připravená k dalšímu malování. Tyto a ještě další vidíte na nynější výstavě. Budeme rádi, když dosud nevystavené skici a obrazy posílí prestiž Čapkova odkazu.