Útočník Martin Nešpor vybojoval pro SK Sigma na podzim už třetí pokutový kop, v úterý se doma na Andrově stadionu zapsal mezi střelce. Ale jeho branka z penalty nakonec znamenala jen bod za remízu 1:1. Tu Hanáci uhráli už ve čtvrtém utkání v řadě. A Nešpor byl po zápase docela naštvaný. „Mně je jedno, jestli si nevypracujeme šance a tak tak dále. My ztrácíme body, ztrácíme prémie a to jsou fakta. Nikdo si neumí říct nic na rovinu. A když se řekne něco na rovinu, tak se každý urazí. A pak se špitá za zády. Pro mě je to nelidské,“ řekl Nešpor.

Na podzim jste vybojoval už třetí penaltu. Je to tím, že jste v těch správných prostorech a protihráčům nezbývá už nic jiného, než vás faulovat?
Ty tři penalty z mého pohledu a asi i z videa jsou stoprocentní. Teď mě zatáhl oběma rukama. A jestli jsem ve správných prostorech? Asi ano, v těchto třech případech. Ale třeba ve správném prostoru mám být, když Šimon Falta dává z levé strany centr a projde to malým vápnem. To je třeba moje velká chyba. V tom správném prostoru mám být v tomto okamžiku.

Počtvrté v řadě Sigma remizovala jedna jedna, trenér Látal byl hodně naštvaný.
No… Jestli se trenér naštval, tak se mu nedivím. Protože já jsem, s prominutím, nasraný hrozně. Když si vzpomenu, jak jsem vyrůstal v Bohemce, tak tohle se nám stát, tak ani nechci říkat, co se děje v šatně a ti hráči, kteří mě jakoby do fotbalu vychovali, by si čtyři zápasy takto nenechali utéct. Berte to, jak to je. Ale dnešní generace lidí fotbalu nic nedává a pak to takhle vypadá. A jestli si to někdo přečte, tak je mi to už, s prominutím, u prdele. Protože to ze sebe potřebuju dostat. Tady je to vizitka našeho týmu, že čtyři zápasy neudržíme nějaký výsledek. Vzpomenu si třeba na Sňozíka, Hartiga, ti by tam nechali duši, Jirka Rychlík by kopal balony na tribunu, prostě by se to urvalo. Je to jenom o povaze, charakteru, co tomu každý daný hráč dá. Ale samozřejmě jsme jeden tým a mě už to štve hodně.

Je to na nějaké vyříkání si v šatně? Na začátku sezony jste taková utkání zvládli, nyní to zase nejde. Jak si to vysvětlit?
Nejhorší je hledat chybu v druhých. Pořád přirovnávám. Rád vzpomínám na hráče, které jsem poznal. Třeba David Jarolím, ten mi vždycky říkal: začni sám u sebe. Co tomu dáš, to se ti vrátí. Nejhorší je hledat chybu u druhých. Ráno máš vstát a jít na trénink a furt si něco vyříkávat? To není o povídání si, o debatě. Fotbal je o tom, co tomu dáš. A tady ve čtyřech zápasech za sebou ztratíme vedení jedna nula. Mně je jedno, jestli si nevypracujeme šance a tak tak dále. My ztrácíme body, ztrácíme prémie a to jsou fakta. Nikdo si neumí říct nic na rovinu. A když se řekne něco na rovinu, tak se každý urazí. A pak se špitá za zády. Pro mě je to nelidské. Neberu to tak, že bychom si zase měli sednout a něco si povídat. Máme začít od těžké práce, od tréninku k tréninku, a do zápasu přijít s tím, že jdeme vyhrát. A koncentrovaní máme být celý zápas, až do konce. Ne, že první poločas to jde a ve druhém už ne. Čtyřikrát za sebou? To se mě neptejte. To tady může sedět Tonda nebo Pepík a pořád nějaké věci okecávat. To není fotbal. Fotbal je o nějakém zaujetí, o nějaké snaze, o tom, co tomu dáš. První poločas normálně hrajeme. A potom, ještě když jsou Budějovice v deseti, tak nám více hrozily. A zaslouženě daly vyrovnávací gól, co si budeme povídat.

Takže v kabině to není úplně v pořádku?
Ale to není o kabině. To je o koncentraci. Můžeme se bavit o tom, jestli je to o kabině nebo o počasí. Ale čtyřikrát za sebou vedete jedna nula a necháte si to utéct. To je o nás. O kom to může být? Můžou na lavičce sedět třeba trenér Brückner nebo trenér Uličný, ale my si to na hřišti hrajeme sami. Je to o tom, jak k tomu přistoupíme. Asi ve druhém poločase je tam z naší strany uspokojení, nebo nevím, jak to mám nazvat… Když čtyři zápasy ztratíme v závěru. Necháme se zahnat, neběháme, nejsme koncentrovaní, vypouštíme souboje. A z toho pak dostáváme góly. Není to o tom, jestli se Tonda s Jirkou baví v šatně. Je to o člověku, o tom, co tomu dává. Prostě dříve se to nestávalo. Když si zavzpomínám, tak v kariéře jsem neměl tolik zápasů, co by se ztratily, když se herně úplně nedařilo. Vždycky to dopadlo tak, že se udrželo čisté konto, vyhrálo se a měli jsme tři body. Takže neříkám, že je problém v kabině, jen si každý může sáhnout sám do svědomí, co fotbalu dává. Pak se ti to vrátí. To budu pořád omílat, protože tak to je. Každý si má uvědomit, co tomu dává a nehledat vinu v druhých. Pokud je to opačně, tak je to to nejhorší, to je propast.

Ale jak jste zmínil to urážení a špitání, to asi není úplně ideální.
Není, ale česká populace je v tomto asi zběhlá. Když někomu řeknete něco do očí, tak někdo to bere, ale většina v Čechách to nebere a pak vás za zády seká. Vždycky to mám tak, že co na srdci, to na jazyku. Někdo si mě za to váží, někdo to bere jako vyhledávání konfliktů. Nevím. Když jsem byl ve Spartě, Boleslavi nebo Polsku, tak tam to tak chodilo. Věci se řekly na rovinu. Tak se fungovalo. Okecávání a nemluvení pravdy, to je nejhorší. Kdybych vrátil čas, tak za takový zápas by Hartig v šatně každého naháněl. Je to o tom, že to jsou vítězné typy. Milovali fotbal, měli to rádi a udělali pro to první poslední. Nebylo jim to lhostejné.

Může na nějaké to uspokojení mít vliv to, že je Sigma nahoře v tabulce? Je relativní klid.
Já to beru tak, že jdu do každého zápasu vyhrát. A nějaké uspokojení, to vůbec nemám. Kór po takových kolech, která jsme teď měli a ztratili v nich tolik bodů, tak jdeš do zápasu s tím, že to chceš napravit. Uspokojení určitě v hlavách nemáme. Je to spíš o koncentraci. Je to jak přes kopírák. Ve druhém poločase úplně přestaneme běhat, díváme se na časomíru a čekáme, že čas uteče. Ale na to nelze spoléhat ani ve fotbale, ani v normálním životě. Nevím … Jsem z toho úplně zdeptaný. Sezonu jsme si rozjeli výborně. Není ještě nic ztracené, takže není nutné podléhat panice. Prostě se to stalo. Co s tím můžeš udělat? Čas nevrátíš. Můžeš se jen probudit a jít do dalšího zápasu, který nás čeká v pátek s Baníkem. A bylo by úplně nesmyslné, aby nás nějak svazovala psychika, protože nás čeká další utkání, ve kterém to můžeme napravit. A to je to nejhezčí, že se zase můžete ukázat. Každý si píše sám vizitku, má své jméno na zádech. A může napravit to, co pokazil. To mě žene dopředu. Pokaždé chci vyhrát, i každé cvičení i hru na tréninku. A jestli poseru nějaký zápas, tak v dalším udělám první poslední a chci za každou cenu vyhrát. Dávat tomu maximum.