Čtyřčata kočky krátkouché, která se narodila 16. dubna, se ve čtvrtek poprvé objevila všechna ve výběhu. Při své procházce po zoo je tak za pěkného počasí návštěvníci mohou spatřit, kterak si spolu hrají. Olomoucká zoo chová kočky krátkouché od roku 1993. Za ta léta se zde narodilo 67 mláďat.

Foto: zoo Olomouc

"Všem se doposud daří dobře. První týdny jsou mláďata před zraky chovatelů, ale i návštěvníků v boudě, pod pečlivým dohledem své matky, což dnes už neplatí," říká zooložka Jitka Vokurková. Aktuálně je tento druh chován v malém počtu zoologických zahrad. Díky úzké spolupráci českých zoo se daří chov tohoto zajímavého druhu šířit i do dalších evropských zoo.

S kočkou krátkouchou bychom se setkali na východní Sibiři a japonském ostrově Cušima, v Mandžusku a Koreji, kde se však ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví hlodavce, kteří pozřeli jed. Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava. V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven pro kvalitní kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 000 kůží převážně do Japonska. V neolitické Číně byl tento druh domestikován. Později však byla nahrazena domácí kočkou evropskou.

Kočka krátkouchá neboli amurská je nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k –20 °C. Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s noční aktivitou. Její tělo kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší v zimě, tělo je mohutnější než u ostatních poddruhů, má kratší zaoblené boltce, kterým vděčí za své jméno. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech. Hlavní potravu tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků. Během zimy může dosahovat hmotnosti 6 až 9 kg. Mláďata ve 23 dnech začínají žrát maso a po zhruba měsíci opouští doupě. Dospělí jedinci se dožívají 13 let.