Slovy ze hry nedávno tragicky zesnulého Ladislava Smoljaka by se dalo říct: "Tady všude byl…" Ano, měli jsme tu vzácné hosty z Prahy. Kraj přijel navštívit prezidentský pár. A skutečně navštívil velký počet míst, v nichž debatoval, zajímal se o problémy a přijímal jak stížnosti, tak také komplimenty. Jaká to však byla návštěva. Přijel na Hanou chápavý otec vlasti, nebo muž, který má vše dobře spočítáno? Některé skutečnosti napovídají tomu, že nás mohl navštívit i zdatný literát a knihkupec.

Celé tři dny si ve svém přeplněném diáři našel na návštěvu Olomouckého kraje prezident naší republiky Václav Klaus. Prezident do srdce Hané nezavítal poprvé. Byla tedy tato jeho nynější návštěva něčím výjimečná? Popovodňová situace mohla dát jeho přítomnosti v krizových místech jistý punc aktuálnosti, bezpečně se však od ní nečekalo žádné řešení problémů. Povolební situace také nenahrává prezidentu k nějakým vyhroceným výrokům.
Prezident Klaus se tedy při své návštěvě zaměřil na debatu o protipovodňových opatřeních. Politiku, až snad na pár drobných výjimek na adresu koncepce školství, vynechal. Mohli jsme tak na olomouckém a mnohých dalších náměstích kraje vidět tvář usměvavého, vtipkujícího, ale i chápavého muže. Dalo by se říct pravý tatíček prezident. Hlava státu však ani při této oficiální státní návštěvě v sobě nezapřela ducha nesmlouvavého ekonoma a vše si dobře spočítala. Jako kladnou položku do svého notesu si mohl prezident zadat nulové výdaje na propagaci své nové knihy. Titul honosící se názvem Rok sedmý vypovídá o tom, že na pulty knihkupců se dostal v řadě již sedmý literární počin našeho současného prezidenta o jeho úřadování na hradě. Lehkost a bezostyšnost, s jakou pan prezident spojil oficiální návštěvu s vštěpováním své knihy do povědomí obyvatelstva, je hodna velikosti chápání jeho vlastní osobnosti. Z pár řádkové oficiální zprávy o programu prezidentské návštěvy, kterou uveřejnila hradní kancelář, se může čitatel dovědět, že: "V odpoledních hodinách se na olomouckém Horním náměstí pozdraví s občany a uskuteční se zde autogramiáda knih prezidenta republiky." O pár řádků níž se zase dočítáme: "Třetí den cesty prezidentský pár také zavítá do Němčic nad Hanou, Mořic na Hané a Přerova, kde se prezident republiky zúčastní autogramiády svých knih." Situace, kdy představitel státu spojí svou oficiální návštěvu s osobními záměry, mi připomíná repliku z půvabného britského komediálního seriálu Jistě, pane ministře. Státní úředník v ní vysvětluje svému ministrovi, že jeho plánovaná pracovní cesta na sever Anglie se "pouze shodou okolností" kryje s jeho návštěvou volebních okrsků na severu země, kde by potřeboval ministr nasbírat voličské hlasy.

Pragmatický ekonom Klaus přistoupil ke své cestě po Olomouckém kraji podobně. Uskutečnil potřebné návštěvy, potřásl rukou, rozdal úsměvy i rady. K tomu všemu si nachystal zásobu propisek a prodejcům knih avizoval zvýšený zájem o svou knižní novinku. Pak už jen podepisoval a podepisoval a … Nic proti prezidentovým literárním choutkám zaznamenávat své období vlády v aktuálně vydávaných "výročních zprávách". Většina hlav států tento svůj knižní počin uskuteční až po ukončení své panovnické kariéry, ale náš národ si už tak trochu zvykl, že má prezidenta, který rozhodně nehodlá zastávat většinový názor, a to i kdyby mu globální oteplování už spalovalo korouhvičku hradu. Zaráží mě ale, že prezidentovi, potažmo jeho kanceláři stojí za to odhodit punc noblesy a jako obyčejný prodejce vykřikovat do světa nabídku své nové knihy.
Zřejmě stojí. Máme totiž za prezidenta ekonoma, tedy člověka, co i míru lidské noblesy dovede vyjádřit čísly a prodejností. Můžeme tedy říct, že ač hotelový pokoj měl jeden, jídlo jedl také pouze jedno a v limuzíně zabíral právě jedno místo, dorazil do našeho kraje jak chápavý otec vlasti, tak také ekonom a zdatný propagátor prodeje svých knih. To vše v jednom balení a to se přece vyplatí.