Divocí koně byli po tisíce let součástí české přírody. Nyní se připravují na svůj velký návrat. Počítá s tím mezinárodní projekt, na kterém se podílí ochranářská společnost Česká krajina. V celé Evropě v současnosti vymírají desítky druhů živočichů a rostlin vázaných na přírodní louky. Projekty zaměřené na návrat divokých koní, ale i dalších velkých kopytníků, jsou podle vědců nejefektivnější a také nejlevnější cestou, jak cenné ekosystémy bezlesí zachránit a udržovat.

"Divocí koně byli v Evropě v minulých staletích vyhubeni. Jejich geny však přežily v některých primitivních plemenech koní," říká ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. Zpětným křížením zvířat, která si uchovala největší část genetické výbavy divokých koní, lze podle odborníků získat zvířata, která budou odpovídat původním divokým koním svým vzhledem, velikostí, zbarvení, chováním i nenáročností na pastviny.
Projekt bude pracovat se dvěma primitivními plemeny koní, která mají blízko k původním divokým koním. Jedním z nich je Hucul, plemeno pocházející původně z Karpat, které má velmi blízko k původnímu lesnímu divokému koni. Druhým je Exmoor pony pocházející z britských ostrovů, kde toto plemene od konce doby ledové téměř nedoznalo změn.
Společnost Česká krajina spolupracuje na projektu se dvěma partnery. Jednak s vybranými chovateli huculských koní z České republiky, dále s holandskou Tauros Foundation, která má dlouholeté zkušenosti s chovem exmoorských pony. Odborníci z této organizace se navíc velmi intenzivně zabývají hledáním nevhodnějších plemen koní pro zpětné šlechtění evropského divokého koně.

V prvních letech budou zvířata chována v rozsáhlých ohradách. Pro další chov budou vybíráni jedinci, kteří mají nejvíce divokých znaků. Dlouhodobým cílem je získat koně, kteří jsou maximálně podobní původním stádům obývajícím Evropu.
Pokus o zpětné vyšlechtění divokého koně se uskutečnil již ve třicátých letech 20. století v Polsku. Jeho výsledkem je Konik. Nové vědecké poznatky včetně metod analýzy DNA však ukázaly, že Konik není v mnoha ohledech původním divokým koním Evropy příliš podobný. "Z nejnovějších vědeckých výzkumů je jasné, že Konici nemají nic společného s původními divokými koňmi," říká Henri Kerkdijk z Tauros Foundation. "Právě Exmoor pony je nejbližším příbuzným divokých koní, kterého máme. Vyplývá to z výzkumu nálezů kostí, zubů, rozborů DNA i historických dokumentů," dodal Kerkdijk.
Huculští koně chovaní v České republice mají také řadu genů původních lesních divokých koní. Ale v rámci záchrany tohoto plemene byli v minulých desetiletích kříženi s řadou dalších plemen koní, například s Haflingem, Norikem nebo Fjordem. Nyní by proto zpětné křížení mělo vybrat zvířata, která mají co nejvíce genů původních divokých koní.
Projekt společnosti Česká krajina bude ve spolupráci s vědci také sledovat, jak se obě plemena koní, tedy Huculové a Exmoor pony, dokáží adaptovat na prostředí střední Evropy, její klima i typ pastvin. Česká republika leží zhruba uprostřed mezi oblastmi výskytu obou plemen koní - vzdálenost z Prahy do jádrové oblasti výskytu Huculů je zhruba 1070 kilometrů, vzdálenost do jádrové oblasti výskytu Exmorských pony je přibližně 1020 kilometrů. Na adaptaci obou plemen koní a místní prostředí proto bude záležet, se kterým plemenem se bude dále pracovat v rámci projektu návratu divokých koní v České republice. Projekt je naplánován na patnáct až dvacet let.