Hrát v divadle nebo venku pod širým nebem je asi trochu něco jiného. Jak představení “přizpůsobujete” pro venkovní prostředí?
Vladislav Kracík: To ano, hrát uvnitř v našem divadle pro osmdesát diváků, nebo venku pro pět set, to je velký rozdíl. Musíme inscenace přizpůsobovat a dotvářet, aby to mělo stejné vyznění. Je to trochu jiné, ale věřím, že stejně dobré. 

Malý prostor chce spíše komorní, řekl bych možná až filmové herectví, které je blízké našemu výrazu v reálném světě. Na velkém prostoru musí být herectví jiné, musíte dělat větší gesta, mluvit mnohem hlasitěji… Ale máme s tím zkušenosti a jde nám to. (smích)

Takže má smysl na představení jít, i když jsem ho třeba už viděl v divadle…
Vlasta Pechová: Určitě! K tomu, co říkal Vláďa, bych dodala, že i atmosféra je úplně jiná, než zažijete v divadle. Parkán má specifický genius loci, přijde několik set lidí, funguje tu taková zvláštní energie a každý večer má famózní průběh.

Vladislav Kracík: On je ten náš festival takový malý zázrak, nevím, že by někde jinde fungoval festival poskládaný z inscenací, které diváci mohou běžně vidět u nás v divadle a měl takovou návštěvnost a atmosféru.

Těšíte se, jak budou ty novinky venku fungovat?
Vladislav Kracík: Určitě. Asi nejvíc zvědavý jsem na Horory z manželských ložnic. To je velmi třeskutá komedie na téma partnerských vztahů. Je o čtyřech párech, které si dopřejí nějakou sexuální libůstku a to roztáčí kolo humorných situací. Od říjnové premiéry jsme ho hráli asi třicetkrát, což je rekord. A pokaždé bylo vyprodáno. Tak se těším, jaké to bude venku.

A hodně jsme zvědaví i na poslední novinku Smrt jim sluší. Je zábavná a přitažlivá, protože herci hrají velikou škálu postav: mladé, staré, jsou zábavní i smutní… Ale současně je tam i hodně triků a kouzelnických čísel a ty musí být hodně přesné. V jiném prostoru, na který nejsme zvyklí, to dá hodně práce. 

Fenoménem nejen festivalu, ale i vašeho divadla je inscenace Kabaret nahatý Shakespeare, který hrajete už od roku 2015, má za sebou stovky repríz a pořád je vyprodaný. Baví to herce pořád hrát?
Vladislav Kracík: Kupodivu ano! (smích) Je to nejúspěšnější inscenace v celé historii našeho divadla. Hrála se po celém Česku, ale i na zájezdech v Rumunsku, Švédsku… A funguje pořád! Možná i díky tomu, že představení je z velké části improvizované a pokaždé je trochu jiné, lidé na něj chodí potřetí, popáté..

Herce to samozřejmě musí bavit a měli jsme už i krizi, když jsme kabaret hráli příliš často. Improvizace musí mít jiskru a herci musí stát na jevišti rádi. Ale teď zažíváme s představením opravdu šťastné časy. Udělali jsme i drobné personální změny: místo Václava Stojana hraje Miroslav Černý, Petra Konvičková alternuje s Dominikou Hrazdílkovou…

Ale jinak je obsazení původní.
Vladislav Kracík: Ano. Dnes už jsou to všichni hosté, ale o to raději se s nimi potkáváme. Bořek Joura, Jana Posníková, Martin Dědoch, to jsou tváře festivalu a doufám, že ještě dlouho budou.

Čím si ten úspěch vysvětlit?
Vladislav Kracík: Jak už jsem říkal, zčásti je to asi tou improvizací, kdy je fakt každé představení jiné a diváci se vracejí. A taky je Shakespeare pořád aktuální a ta témata zkrátka nestárnou. Naše inscenace často reagují na nějaké aktuální téma, diváky to baví, smějí se… Ale uplynou tři čtyři roky a pak už je cítit, že to téma patří do historie. Tady se to prostě neděje.

Vlasta Pechová: Ten zájem je vidět i v číslech prodaných lístků. Už teď (26. července, pozn. redakce) je prodaných tři sta lístků na první a dvě stě na druhý den. Ostatní představení jdou taky hezky, ale pomaleji. Takže ano, je to fenomén. 

Festival je specifický nejen programem, atmosféru dělá i prostředí a vyhlášený catering. Jak to bude letos?
Vlasta Pechová: Letos máme kompletně vše pod křídly. Za ty roky jsme to vypilovali, takže bude skvělý gril, náš velmi oblíbený tramtabar se speciálními drinky, samozřejmě točené pivo a točené prosecco a nebude chybět ani náš tramta merch, přidali jsme zase nějaké nové věci pro naše fanoušky, takže kdo nás má rád, určitě si to užije.