"Při stavbě jsme dodržovali postupy i materiály, které lidé dříve pravděpodobně používali. Stavba i provoz pecí sleduje principy experimentální archeologie. Pece jsou postavené v rámci projektu Živá archeologie, který je spolufinancován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí," řekl Jiří Popelka ze Sluňákova. Pecí vzniklo hned několik typů. První je výheň na tavení bronzu z doby 2000 až 800 př.n.l. "Filip Šrámek se specializuje na odlévání replik bronzových nástrojů - sekyry, kladiva, nože a mečíky, šperky… Bronz už jsme u nás v minulém roce několikrát odlévali. Na tavení se používá dřevěné uhlí rozdmýchané měchem," vysvětlil Popelka. Vznikla i šachtová pec na výrobu železa, jaká se používala od roku 500 př.n.l. "Je to pec jako široký komín, do kterého se vkládá dřevěné uhlí střídavě se surovou železnou rudou a ve kterém dochází k redukci železa na velmi podobném principu jako ve dnešních vysokých pecích," popsal Popelka. Ve Sluňákově stojí i germánská pec na vypalování keramiky, používaná v rozmezí 500 let př. n. l. – 500 let n. l.. "To je rozměrově největší pec. Obsahuje komoru pro topeniště, nad ní je hliněný rošt a nad roštem komora pro vkládání vypalované keramiky. Spalováním dřeva se ve dvou komorách dosáhne potřebná teplota kolem 1000°C. Několik podobných pecí se našlo při archeologických průzkumech při stavbě OC Haná na Horním Lánu," řekl Popelka. Nejmladší je středověká pec na chleba, používaná od 9. století. "Nálezy podobných pecí jsou velmi časté - nacházela se v podstatě v každé vesnici z tehdejší doby. Pec na chleba je jednoduchá klenutá komora s hliněnými dvířky pro vkládání pecnů chleba a s otvorem pro odvod spalin, kterým se zároveň přikládá. V peci se nejprve několik hodin topí, a jakmile je vyhřátá, vymeteme popel, vložíme chleby, které se pečou již jen akumulovaným teplem. Chleba jsme v minulém roce i letos již pekli mnohokrát," prozradil Popelka a doplnil, že v srpnu plánují ve Sluňákově ještě stavbu pravěkého vertikálního stavu.