Jak vznikl nápad otevřít v Olomouci nové kulturní centrum?

Adam Suchánek: První koketování s divadlem malých forem začalo se zkoušením autorské inscenace Láskabaret aneb Tohle neměl nikdo číst! V tu dobu už se jednalo o pátý rok, co soubor Nabalkoně existoval a po úspěšné premiéře nastala otázka, jak se bude naše studentské uskupení, které skýtalo 35 členů, vyvíjet dál. První změna nastala v lednu 2018, kdy se vyjednala vzájemná spolupráce s Divadlem na Šantovce. Zde v tu dobu vznikly dvě nové inscenace Pocahontas a Jak je důležité míti Filipa. Druhá změna nastala s nápadem na vlastní kulturní prostor s barem, kde měl být každý den jiný program a kde by se naši umělci realizovali naplno. Ten jsme našli na adrese Univerzitní 18 přímo naproti Uměleckému centru Univerzity Palackého. Proměnit slova v činy samozřejmě neslo svá pro a proti. Byli jsme zvyklí jen někam přijít a hrát. Nyní jsme měli jen polorozpadlou ruinu, kterou jsme museli svépomocí zrekonstruovat, bylo třeba zajistit elektřinu, vodu, topení, sortiment, nábytek, povolení na úřadech apod. Myslím, že nás to jako tým velmi stmelilo.

Jak probíhaly přípravy před otevřením a jak hodnotíte první měsíc provozu?

Lukáš B. Citnar: Reálně se začalo na Kabaretu pracovat v dubnu 2018, kdy jsme museli kompletně předělat zázemí a toalety pro návštěvníky. Jelikož nikdo z nás není vyučený zedník, tak jsme se všechno učili za pochodu či díky radám našich rodičů a známých. Dlouhou dobu byl Kabaret jen staveništěm, které ani zdaleka nepřipomínalo současnou podobu. Za zmínku rozhodně stojí nábytek. Každý kus je originál, který prošel našima rukama. Židle jsme sháněli, kde se dalo, opravili jsme je a zkrášlili. Stolky, lavice a pódium jsou vyráběny ručně mnou, Ondřejem Zuntem a Karlem Vaňkem. O celkový vizuál se postarala Michaela Petřek Linahrtová a myslím, že odvedla naprosto famózní práci. Současný stav ale rozhodně není konečný. V prostoru máme mnoho plánů a spoustu se toho nestihlo. Kabaret tedy budeme zkrášlovat a upravovat i nadále.

Co se týká našeho prvního měsíce, tak jsme si samozřejmě museli projít několika náročnými dny, kdy jsme vychytávali provozní záležitosti. Nicméně myslím, že se to pomalu usazuje a začínáme fungovat podle plánu, který jsme si stanovili na začátku. Plně doufám, že se Nabalkoně Kabaretní scéna brzo zařadí mezi respektované kulturní prostory v Olomouci.

Jak vypadá takový typický večer u vás v kabaretu? Na co a na koho se návštěvníci mohou těšit?

Tereza Tvrdá: Jak u nás vypadá "typický" večer, je otázka, na kterou nelze úplně jednoduše odpovědět. Každý den se děje něco jiného a program je opravdu různorodý. Zákazník zde může narazit na tematické koncerty našeho hudebního tělesa Nabalkoně Orchestra, kabaretní představení a scénické výstupy Divadla Nabalkoně, filmový klub z autorské dílny či se zaměřením na českou filmovou tvorbu apod. Také do prostoru zveme hosty z oblasti hudby, tance, literatury, výtvarného umění a mnoha dalšího napříč celým uměleckým spektrem. Vše se dá předem zjistit z našeho měsíčního programu, který je k nalezení na všech stolcích v Kabaretu. Na sociálních sítích zveřejňujeme program vždy na týden dopředu a v médiích naleznete výběr těch nejatraktivnějších akcí.

Troufám si však tvrdit, že oním typickým průsečíkem každého večera je skvělá atmosféra, kterou tvoří vystupující, hosté i diváci, ať už se jedná o divokou show, či poklidný večer s kytarou nebo klavírem.

Kabaretní scénou svůj umělecký záběr rozšiřujete, nebo to znamená konec ostatních aktivit? Co chystáte do budoucna? 

Markéta Zborníková: Kabaretní scénu jsme otevřeli především proto, abychom mohli tvořit nové inscenace, kabaretní pásma, pěvecké večery, natáčet filmy atd. Začátek je hodně náročný, takže momentálně využíváme toho, co máme a co umíme z předchozích sezon, ale rozhodně se nehodláme vzdát nových projektů. Prostor scény je netradiční a vybízí nás k experimentování s různými divadelními formami, site specific, výtvarnými instalacemi atp. Takže rozhodně není konec našim dalším aktivitám! Kromě toho, co tvoříme přímo v Kabaretní scéně, chystáme další dvě inscenace v Divadle na Šantovce, jednu v Divadle K3 na Konviktu a také natáčíme krátký film.