V Galerii Podkova probíhá od pondělí výstava dvou olomouckých fotografů. Jsou jimi z profesního hlediska fotografičtí dokumentaristé Hana Martínková a Ludvík Mazur. První působí v laboratoři Přírodovědecké Fakulty Univerzity Palackého, druhý v Muzeu umění. Oba se rozhodli prezentovat olomoucké veřejnosti, co s aparátem dokážou. Jde o jisté autorské ověření, zda jsou jejich tvůrčí záměry pro jiné evidentní.

Hana Martínková i Ludvík Mazur prezentují přírodní detaily jako makroobjekty s estetickým nábojem, pro diváka navíc v netušených tvarových obměnách a téměř fantaskních variacích. Výstava je vytvořena v koncepci natolik promyšlené, že si autoři nepřekážejí a každý z nich oslovuje diváka jinak. Hana Martínková sleduje přírodu živou, spojenou s rostlinnou říší, v níž se často kobercovitě násobí detail tak, že sugeruje živel (i civilizační). Autorka již vystavuje potřetí a její zkušenosti už v minulosti objevily sílu barevné škály, která v důvěrném akordu s tvarovou (skoro objemovou) a prostorovou rozmanitostí vyvolává obdiv nad dílem přírody.

Výstavním partnerem Hany Martínkové se stal Ludvík Mazur, šedesátiletý jinoch s dosud utajovanými uměleckými sklony a pokusy. Pro svou výstavní premiéru sáhl do počáteční éry svého zápolení s objektivem, kdy dominovala tehdy ještě klasickým aparátem. Vybral si snímky obnaženého povrchu skal v Českém ráji, detailní snímky klimaticky zpracovaného kamene. V černobílé verzi se vystavené obrazy podobají černobílé grafice, do níž intuice bezděčného koloběhu světa a života uložila genia loci.
Detaily, detaily, detaily... A diváka v Podkově při vernisáži nic neomrzelo. Měl-li fantazii, viděl v nich celé světy, vlastně kosmos. A sebe v něm. Komu fantazie chyběla, možná trochu bloudil, aniž se nechal poučit úvodními projevy Štěpánky Bieleszové a Jaroslava Vacla a sugestivní přírodní hudbou Luboše Holzera.
Výstava potrvá do konce června.