Reklama

Pondělí 16. září 2019, svátek má Ludmila, venku je 14.8 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Na Větrné hůrce: Tramtarie zve na temnou lovestory

Kultura

13.3.2019

Jan Procházka

Velký příběh, vášeň, křivda, touha po pomstě. A láska. Láska bez romantiky, láska zničující. Tramtarie zve na dramatizaci slavného románu Na Větrné hůrce. Inscenaci její tvůrci umístili do jakéhosi bezčasí, v němž se rozplétají osudy několika generací. Je to temná lovestory, příběh, který se mohl odehrát v polovině devatenáctého století stejně jako dnes. Dvě premiéry jsou naplánovány na čtvrtek a pátek. A obě jsou vyprodané.

Tramtarie dlouhodobě sleduje několik dramaturgických linií. Kromě mnohdy až ztřeštěných komedií již dlouho sází na dramatizace slavných literárních děl. Loni měl premiéru Velký Gatsby, o rok dříve Anna Karenina, s úspěchem se hrála Jana Eyrová, ale také Válka s mloky či Růže pro Algernon. Letošní novinkou této linie je divadelní podoba slavného (a jediného) románu Emily Brontë Na Větrné hůrce. 

Foto: Jan Procházka

"Je to neuvěřitelně silná kniha," tvrdí Vladislav Kracík, umělecký šéf divadla a současně režisér i autor dramatizace. "Emily Brontë prožila velmi těžký život. I její postavy jsou velmi komplikované a rozhodně nejsou šablonovité. Právě pro velmi specifický přístup k tématu dobra a zla, kdy postavy nejsou vyloženě kladné ani záporné, vzbudila kniha v době svého prvního vydání šok," popisuje Kracík.

Foto: Jan Procházka

Foto: Jan Procházka

Tramtarie se pustila do epického příběhu, který zahrnuje několik generací postav, s odvahou. "Nechceme si ale hrát na nějaké kostýmní drama. Podobně jako u předchozích dramatizací jsme zasadili hru do jakéhosi bezčasí. Není to úplně současnost, ale ani viktoriánská doba. Ve vyprávění to ale nehraje roli, jde o příběh a ten by se mohl stát kdykoliv," míní Kracík. Ústředním tématem je podle něj odplata. "Hlavnímu hrdinovi se přihodí obrovská křivda, když dá jeho milá přednost jinému, přestože oba vědí, že pravá láska je ta jejich. On se po několika letech vrací a chce se pomstít. Tady začínáme příběh vyprávět. A pokládáme divákům otázku, zda na tu odplatu, o které jsme bytostně přesvědčeni, že je spravedlivá, máme vlastně právo. Jsou to situace, které každý tak trochu známe. Chvíle, kdy se z nás vynoří naši démoni a chováme se naprosto iracionálně," vysvětluje Kracík. Román, stejně jako hru, vnímá jako velmi temnou lovestory. "Láska je tu vlastně hlavním hybatelem, všechny postavy jsou jí zasaženy. Ale není to ta krásná, romantická láska. Je to zničující láska; byli byste raději, kdyby k vám nepřišla, ale už se stalo a nedá se nic dělat. Nakonec zničí několik generací postav." Diváci podle něj rozhodně nemají očekávat komedii, i když se občas zasmějí. "Je to možná až hororový příběh," připouští Kracík. Na temnou strunu se ale hrát nebojí, i mrazivé inscenace mají v Tramtarii tradici (a úspěch).

Foto: Jan Procházka

Foto: Jan Procházka

Kracík obsadil sedm herců, tedy prakticky celý aktuální soubor. "Jelikož pokrýváme období dvou dekád a postavy se mění, někteří herci hrají ve druhé půlce své vlastní děti," prozrazuje Kracík. Jako ústřední dvojice Kateřiny a Heathcliffa se představí Barbora Šebestíková a Miroslav Černý, v dlaších rolích pak uvidíte Terezu Toth Čápovou, Dominiku Hrazdílkovou, Víta Pištěckého, Václava Stojana a Marka Zahradníčka.

"Hraje se to dobře, protože je to opravdu dobře napsané. Okamžitě jak vstoupíte na scénu, je tam nějaký konflikt. Určitě to pro mě bylo jednodušší, než třeba zkoušet komedii," svěřil se za herce Miroslav Černý. 

Foto: Jan Procházka

Tragédie rodiny Brontë

Příběh celé rodiny Brontë byl tragický a sám by vydal na román. Dospělosti se dožili čtyři z šesti sourozenců: Charlotte, Emily, Anne a Branwell. Všichni se stali umělci. Sestry se vrhly na literaturu, bratr byl malířem. Ani jednomu z nich ale nebyl dopřán dlouhý život. V říjnu 1847 vyšel Charlotte (ovšem pod mužským pseudonymem Currer Bell) román Jana Eyrová a sklidil obrovský úspěch. Emily vydala knihu Na větrné hůrce v prosinci téhož roku. I ona zvolila mužský pseudonym (Ellis Bell). Román ale ve své době nebyl pochopen a uznání se dočkal až ve dvacátém století. Ve stejném měsíci debutuje (pod jménem Acton Bell) i třetí sestra, Anne. Ani její dílo, román Agnes Grey, se však zatím nedočká uznání. Mladší sestry jsou možná zastíněny úspěchem nejstarší, přestože všechny tři budou později označeny za zásadní autorky anglické literatury. V září 1848 umírá na následky opiové závislosti a tuberkulózy Branwell. Emily trápí stejná choroba. Umírá v prosinci. Je jí pouhých třicet let. Tuberkulózou onemocněla i Anne. Stihne ještě dokončit druhý román, Dvojí život Heleny Grahamové. Veřejnost ho přijme daleko lépe, Anne se však jeho vydání nedočká. Umírá v květnu 1849. Charlotte vydá ještě dvě knihy, i jí ale nakonec zabije stejná choroba, jako její sourozence. Umírá v roce 1855 v osmatřiceti letech.