Byl to poměrně výživný týden, který olomouckým kriminalistům, běžně řešícím vykradené sklepy, kabelky či přinejhorším přepadenou hernu, ověnčily hned dvě nezvyklé události. Doživotní vzpomínku si na ně odnese jak muž, kterému na hlavu mířila hlaveň pistole, tak také partička z vinárny, již si podala skupinka ninjů s mačetami. Mají takové případy být předzvěstí dob budoucích, nebo jen excesy?

Musí to být zvláštní pocit. Jdete si tak za bílého dne po ulici, přemýšlíte nad večerním programem, nutností nákupu či starostmi v práci a o zlomek sekundy později vám z bezprostřední blízkosti míří mezi oči hlaveň pistole a kdosi neznámý na vás křičí, že vás zabije. V mém případě by se zřejmě starosti o to, jestli koupit celozrnné rohlíky nebo chleba, změnily v promítání pár krásných životních zážitků a vyhlížení onoho pověstného bílého světla na konci tunelu. Muži, který si minulé pondělí namířenou pistoli užil na vlastní kůži, se podařilo naštěstí utéct. Nic to však nemění na tom, že asi dlouho přemýšlel, proč se to stalo. Agresora k jeho pistolnickému výpadu nijak neponoukl, prostě šel s dalšími lidmi po ulici. Nás ostatní to vede k myšlenkám, kdy se do hlavně zbraně budeme muset dívat sami, když útočníka neodradí ani přítomnost kolemjdoucích, ani denní světlo.

Stejně tak můžeme přemýšlet, kdy se nám může stát, že vychutnávaje si svou číšku vína či sklenici piva, se kolem nás strhne mela a ocitneme se uprostřed šavlového tance zběsilé naštvané partičky mávající kolem sebe mačetami a jinými libůstkami na destrukci lidského těla. Incident z vinárny Varna na první pohled může připomínat případy ze Šluknovska, prý za ním však stojí uražená mužská pýcha a přebytek testosteronů při odplatě. Je pravda, že mačetová exhibice vietnamských ninjů, která má na svědomí i těžce zraněné, se odehrála pod rouškou tmy, nicméně však v samém srdci města.

Poměrně mě pobavila poznámka, kterou jsem zaslechl, že dřív - za komunistů, by se takové věci nestaly. Bláhová představa, že míra násilí je spojená s politickým režimem, je vysvětlitelná snad jen absurditou situace v severokorejské metropoli. Tam s přicházejícím večerem, v rámci úspory energie, pozhasínají pouliční osvětlení a vyhlásí zákaz vycházení. Pod dohledem ozbrojených jednotek tam kriminalita asi věru není vysoká. Je jinak smutným faktem, že násilí ve společnosti a povědomí o něm roste celosvětově bez ohledu na kontinentální příslušnost či politické směřování. Je možná také smutným faktem, že si na tuto vzrůstající tendenci budeme muset zvyknout i v naší hanácké metropoli. Násilí a neschopnost mu předejít je tak asi jedním z průvodních jevů pokrokové moderní, globalizované, mediokratické a různými dalšími vlivy zasažené společnosti. A vlastně proč ne, vždyť na něco zaniknout musíme. A nebo nás to po desetiletích zmatků posune dál, do doby, kdy na sebe budou všichni hodní a budou žít v míru. Co nás to však bude stát, je jinou otázkou.