Jediná říjnová premiéra letošní sezony v Moravském divadle vyvolala mezi diváky vděčnost svou obsahovou bezproblémovostí a cíleným směřováním k představení jako optimální formy umělecké relaxace návštěvníků. Právě takový byl Muzikálový večer, výběr nejznámějších melodií ze světové i domácí tvorby.

Vedlejším a příjemným účinkem takového programového tahu bývá pro divadlo vylepšení ekonomické prosperity. V divadelním slangu se tomu říká "kassa stück". Výsledné hodnocení takového počínání se pak odvíjí od divácké spokojenosti, nebo rozpaků. Toleruje a schvaluje se tehdy, nevyvolá-li v návštěvníkovi pocit, že byl nalákán a podveden. V případě Muzikálového večera tomu bylo skutečně právě naopak. Diváci zářili. Dokonce se po premiéře často ozývalo pochvalné: Konečně!

Spokojenost diváků se odvíjela od divadelní profesionality, s níž byl Muzikálový večer režijně a dramaturgicky připraven Romanem Groszmannem a Miroslavem Ondrou, od dobrého aranžmá muzikálových hitů, jež bylo vedle Františka Preislera dílem Richarda Mlynáře, a hodnotných pěveckých, hereckých a baletních výkonů, jimiž členové opery, baletu a činohry Muzikálový večer vyplnili. Richard Mlynář se s úspěchem představil i jako sólový klavírista.
Předneseny byly nejznámější melodie z dostupné světové tvorby jako Rhapsody in blue, Porgy and Bess, Singin´ in the Rain, My Fair Lady, West Side Story, melodie z muzikálů Cabaret, Les Misérables, The Phantom of the Opera a Jesus Christ Superstar, ale i z českých filmových muzikálů, jako jsou například Starci na chmelu, Trhák, Limonádový Joe a z oblíbeného díla let šedesátých V opeře.
Přednesené hrozinky na dortu připomněly Gershwina, Browna, Freeda, Loewa, Lernera, Bernsteina, Laurentse, Masteroffa, Ebba, Schőnberga, Kretzera, Boublila, Webbera, Harta, Stilgoea, Ricea, z našich pak Maláska, Bažanta, Hádla, Fischera, Rychlíka, Hálu, Brdečka, Koptu, Šlitra a Suchého.
Čím bylo dílo známější, tím větší pozornosti a ohlasu diváků se mu dostalo. To je pro hity příslovečné, zvláště když jsou kvalitně interpretované. Při premiéře byla dána příležitost Anně Jelínkové, Ivaně Plíhalové, Barbaře Sabelle a Terezii Švarcové, v mužských postavách si zapěli Petr Martínek, Miroslav Ondra, Petr Šíma, Radek Leszczynski a Antonín Valenta, občas si zazpívali všichni. Žádny z účinkujících svým výkonem nevrhl na Muzikálový večer stín, nejvíce jasu vyzařovala Barbara Sabella, šarmem překypovala Ivana Plíhalová a s puncem lady si pro všechny role vystačila Terezie Švarcová; Petru Šímovi tentokrát vyšel vtip spíše skeptický a Miroslavu Ondrovi zřejmě ani tentokráte nevadilo zviditelnění, jež je pro něho v roli dramaturga nedosažitelné.

Podíl baletu na úspěchu netradičního představení byl díky precizním výkonům čtyř baletních párů, ale i citlivé choreografii značný. Jejich projev byl mistrně shodný, proto vlastně i trošku jakoby anonymní. Jmenujme všechny, i když je identifikovat asi dokázali kromě hostující choreografky Hany Charvátové jen ti nejbližší: Petra Glacová, Dana Lečbychová, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Vladislav Nikolenko, Radek Vojtěch.

Trhákem večera se stal orchestr, který se přesunul z orchestřiště na jeviště. Zjistilo se, že jde o orchestr docela pohledný. Pozorné návštěvnice večera dokonce odhadovaly, které členky orchestru navštívily před premiérou kadeřníka. Muži v hledišti byli přesvědčeni, že všechny. Tak byli okouzleni. Dirigent Tomáš Hanák byl chvílemi považován za člena baletu – tak dynamický a choreograficky přesvědčivý byl jeho výkon s taktovkou.
Celý Muzikálový večer byl naplněn pozitivními momenty. Že nebyly přehlédnuty, dokumentovala upřímným aplaudováním vyvolaná desetinásobná děkovačka na forbíně.

Dočká se Muzikálový večer sta repríz? Mohl by... Divadelní kasa to vydrží a nikdo nebude závidět.