Souborem panoramatických dokumentárních fotografií Nedělní odpoledne dokončila Jitka Horázná v loňském roce své studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Z mnoha desítek snímků autorka vybrala kolem třiceti finálních fotografií, které by se daly charakterizovat slovy klid, všednost, absence konfliktu. Soubor je nyní k vidění v Café Amadeus v Muzeu umění Olomouc, kde jej můžete zhlédnout až do 5. září.

Výjevy na fotografiích jsou zasazené do městské krajiny a ukazují "svět, v němž žijeme", jako důvěrně známé a obyčejné místo. Za soubor získala osmadvacetiletá Jitka Horázná vloni druhé místo v mezinárodní soutěži Frame.
"Základním rysem výtvarně koncipovaného dokumentárního cyklu se stala pozornost k jedinečnému osobnímu prožitku všedních situací, které díky autorčině senzitivitě nabývají všeobecně srozumitelného významu," říká Štěpánka Bieleszová z Muzea umění. "Autorka předem nevymýšlí složitá témata, ani kompozice, v jakých by měla být zaznamenána. Naopak, náhodně lapá zajímavé okamžiky, na které naráží během procházek po městě. Bloudí mezi lidmi, dokumentuje jejich prožívání volného času, pozoruje je, ale nezasahuje do jejich činností. Má ráda atmosféru velkoměst, ale přitom jakoby hledala mizející nebo již zaniklou starosvětskou atmosféru idylických výjevů z předválečné literatury a filmů. Netají se obdivem k tvorbě členů Skupiny 42, miluje sváteční odpoledne, klidně i s létajícími balony, tak jak si je od dětství vybavujeme z podání Kamila Lhotáka. Šmíruje kolem starých plováren, sleduje dostihy, okukuje golfisty, cyklisty, soukromé pikniky i lidi jen tak lenošící v parku," dodala Bieleszová.
Společným jmenovatelem fotografií Jitky Horázné je podle ní poetická hra a spojování technických prvků a civilizačních jevů v půvabně náhodné kompozice. "Z jejich fotografií vyzařuje klid, vnitřní jas, naopak chybí agresivita, ironie či touha být aktuální, vlastnosti často spojované s dokumentární fotografií. Její vidění skutečnosti, na počátku zamýšlené skutečně jako dokumentární, bylo postupně přebíjeno vizuální sílou nalezeného obrazu a překrýváno vrstvami emocí, pocitů a sentimentu. V tomto směru se nevědomky přiblížila fotografickému odkazu Jiřího Tomana, s nímž ji spojuje nejen schopnost citlivě a subjektivně zachytit realitu, ale i zájem o netradiční formát. Autorku od začátků její tvorby přitahoval čtvercový a širokoúhlý formát. Používala a dosud používá nejrůznější staré aparáty, fotí na klasický kinofilm. Stále má ráda černobílou fotografii, k dosažení svébytné atmosféry používá prošlé filmy, fotí na cross... Záměrně pracuje s nevyzpytatelným a zastaralým materiálem. Cíleně vyhledává změny barevnosti, které s sebou nese riziko dávno neaktuálního analogového materiálu. Naopak je využívá k dotváření atmosféry výsledných snímků," řekla Bieleszová.