Miroslav Urban se narodil v Olomouci 19. září 1953 a dětství strávil v různých služebních bytech venkovských škol, neboť oba jeho rodičové byli učitelé. Natrvalo rodina v Olomouci zakořenila v roce 1967, kde Urban dokončil základní školu. Do poloviny sedmdesátých let prošel uničovským gymnáziem a posléze nadstavbovým studiem na Střední knihovnické škole v Praze. V sedmdesátých letech se také začal intenzivně věnovat své vášni: dokumentaci mizející tváře devastované krajiny a památek severozápadních Čech, odsouzených k pozvolnému zániku po odchodu sudetských Němců i její poničení těžbou uhlí. Toto téma zpracovává na vyřazený fotografický materiál, který kupoval ve speciálních prodejnách v NDR. Později experimentuje i s filmovým dokumentem: na 8mm materiál zachycuje záběry, které tají dech. Svou činností, která je vlastně pečlivým sběrem důkazního materiálu proti pachateli, tedy totalitní státní moci, se dostává do hledáčku StB. V roce 1977 byl zadržen pro rozmnožování materiálů Charty 77, více než dva měsíce byl držen v psychiatrické léčebně ve Šternberku. Po propuštění střídá různé dělnické profese, své vášni se však věnuje dále. S fotografií a filmem se nespokojil. Svá díla začal překreslovat nejrůznějšími technikami: pomocí tužek, voskovek i barev, později připojil i umělecké objekty. Pád režimu v roce 1989 mu umožnil cestovat a naplno rozvinout téma, které se jako nit prolíná celým jeho dílem. Tím je bezesporu smrt, zánik a posmrtná exitence. Nejzřetelněji toto téma vyjádřil ve výjimečném souboru fotografií hřbitovů, na kterém tou dobou pracoval už deset let. Západní Evropu považoval za kulturně vyčerpanou a vydal se na východ, lákala ho i divokost arabského světa. Během několika let procestoval padesát tři zemí čtyř kontinentů. Zatím poslední cestu podnikl v roce 2002, kdy navštívil Írán.
Rozsah jeho díla značně přesahuje deset tisíc exponátů, jeho samzidatové fotografické knihy se nalézají i v Národní galerii v Praze.
Miroslav Urban žije a tvoří v Olomouci.